Harry Potter a noční můra

Mám sestřenici a ta má dvě děti – na tom ještě nic tak strašného není. První zádrhel nastal, když mě sestřenice požádala o to, jestli bych kluky nepohlídala, že ona s manželem by ráda šla na ples. Přeci neodmítnu! Navíc taková příležitost vrátit se do dětských let – kluci mají úžasný lego, obrovské kolejničky a vláčky a spoustu dalších hraček, se kterými jsem si už dlouho nehrála. Takže jsem řekla něco jako klidně a v inkriminovaný večer se dostavila na místo činu. Kluci (7 a 6 let) se právě v pěstním souboji „dohadovali“ o to, jaký film si pustíme, jestli Harryho Pottera nebo Shreka. Bylo mi to líto, pochopila jsem, že si s legem nepohraji a že si ani nebudu moct pouštět vláček. Kluci se mezitím dohodli na tom, že o výběru filmu rozhodne kostka – kdo hodí větší hodnotu, tak má právo volby. Strašně jsem fandila tomu staršímu, protože ten se chtěl dívat (stejně jako já) na Harryho Pottera. Díkybohu vyhrál! Po kratším boji ten mladší vydal ovládání k televizi a nic nebránilo puštění filmu. Ze začátku bylo „hlídání“ hračka – kluci se pokojně dívali a ani se moc nevyptávali na detaily. Jenže pak se film stával strašidelnějším a strašidelnějším, takže mladší výlupek, potřeboval držet za ruku. Starší vše zvládal samostatně. Za minutu jsem se na něj ale podívala a viděla jsem pouze deku, ze které nesměle vyčuhoval ovladač. I řekla jsem si, že v nejlepším přestat a kluky jsem odvelela do postelí. Za chvíli pokojně usnuli.

Zdálo by se, že vše krásně končí, ale omyl – během noci Mates křičel ze spaní, že se bojí Harryho Pottera a brečel a Adam se „jen“ čtyřikrát za noc celý zpocený vzbudil a potřeboval držet za ruku.

Jaké z toho plyne ponaučení?

Pokud váháte mezi Harry Potterem a Shrekem, pusťte si raději Shreka!