Chcete někdo hubičku? Nedostáváte ji? Tak si ji alespoň přečtěte…
Posílám ti hubičku,
po modrém obláčku,
posílám ti druhou,
požehnanou Afroditou.
Posílám ti třetí,
by mi přálo štěstí.
Posílám ti úsměv a srdce své,
z Amorova luku vystřelené.
Posílám ti mysl svou,
by byla vždy jen s tebou.
Posílám své ruce k tobě,
by nenosili krom tebe.
A posílám i rty své,
by nelíbaly krom tvé.
V odpověď tvou teď doufám,
vždyť tebe již dlouhou dobu zkoumám.
Znám návyky tvé,
znám každý tah tváře tvé,
znám tě jako nikdo jiný,
cítím, že pro sebe jsme stvořeni.
Vždyť každý hledá spřízněnou duši svou.
Někdo ji hledá život celý.
Já ji našel a to ještě osmnáctý rok mám nedožitý,
já ji našel, spřízněn jsem s duší tvou.
Tak pošli mi znak tvé lásky,
by již se mi netvořily vrásky,
či mě k vodě pošli,
to aby si mě pekelné ohně našli,
neb pro trochu tvé přízně,
uzavřu smlouvu s ďáblem rázně.
Protože nebe bez tebe pro mě není,
raději, ať škvaří se tělo mé,
než nepoznati teplo lásky tvé,
vždyť tvůj hlas a smích mi neustále v uších zní.