Nedávno mi jedna paní profesorka, (nebudu jmenovat) poslala úsměvnou zprávu, jako
reakci na mou sovu poslanou k ní se vzkazem, že jí má Letůlie vyzobala všechno zrní
v sovinci.
Řekla jsem si: „Potvora!“(Ta sova, samozřejmě) „Vždyť měla dostatek zásob v kleci!“
Jenže já jsem člověk, který se všeho chytí a to mě donutilo k úvaze:
Jaké vlastně jsou naše sovy?
Sova je odnedávna symbolem moudrosti. Už staří mágové jí pro tuto ctnost uctívali a pro
svou symboliku se vyskytuje v mnoha starých knihách… Ale co o ní vlastně víme?
Kočky jsou přítulné, líné, falešné. Psi naopak věrní, poslušní, mají před námi respekt. A
co sova? Je moudrá.. A dál?
Je to lovec, dravec, noční tvor, a respekt z ní máme spíše my. Je to v pořádku?
Jak moc musíme své „domácí mazlíčky“ rozmazlovat, aby byli poslušní?!
Na jednu stranu, je to jen pták. Co tak může mít ve svém malém ptačím mozečku? Neumí
poslouchat na rozkazy, jako třeba pes.
Na druhou stranu, možná právě to z ní dělá tvora tak vznešeného. Nevím, ale řeknu vám,
já ten respekt z ní mám. A budu jí raději rozmazlovat zrním s vitamíny, myšmi a
hraboši..
A budu doufat, že se mi za to odvděčí a bude mi dál věrně „sloužit“, jak jen to bude
v její moci..
– Velmi dobře napsáno Lenůlie. :-))