Přináším Vám článek, který popisuje zařazování očima prvňáka Alberta Williamse (tedy mě). Pokud chcete vědět jak to vypadalo, čtěte dále.
1.února 2007 17:00 hod.
Dlouho očekávaný den nastává. Dnes se konečně stanu řádným žákem bradavické školy. Při zařazovací slavnosti mě Moudrý klobouk (třikrát sláva jeho maličkosti), zařadí do koleje se kterou budu prožívat strasti i radosti a budu s ní žít, doufám hezkých pár let. Už se nemůžu dočkat.Ještě zbývá do začátku slavnosti 30 minut. Jsem tak strašně nervózní.
17:30
Tak a je to tady, slavnost už začala.
Přišel jsem do Velké síně před 5 minutami a zůstal jsem stát ve dveřích s otevřenou pusou. Tak nádherně vyzdobenou jsem ji ještě neviděl. Všude kam jen mé modré oko dohlédlo se vznášely svíce, takže celá síň byla osvětlena mihotáním plamenů tisíců svíček. No prostě nepopsatelná nádhera!
Když jsem konečně došel k řadě ostatních prváků, přepadla mě nervozita.Začal jsem se strašně klepat. Konečně jsem si uvědomil, že budoucích pár minut může ovlivnit můj život ve škole. Dál jsme čekali s ostatními prvňáky v řadě až nás Moudrý klobouk zavolá.
17:45
Mk: Albert Williams
AW: Pomalu se blížím k Moudrému klobouku, klepu se jako osika.
Mk: ,,Nasaď si mě, nemáme na to celý den.“
AW: Rychle si nasazuji klobouk.
Mk: Mluví jen ke mně. ,,Tak co s tebou? Hmmm. Je to zajímavé.“
AW: Napjatě poslouchám.
Mk: Vykřikne na celou síň: ,,Kolej pro tebe bude vizitka na celý život, myslím že…“
AW: Zatají se mi dech.
Mk: ,,NEBELVÍR nebude špatná vizitka.“
Rychle si sundávám klobouk a radostně utíkám k Nebelvírskému stolu, po cestě však klopýtnu a narazím do p.p. Tarí Tinuvielové, která mi jde naproti, aby mi popřála hodně štěstí v mé nové koleji , abych prý přinesl do Nebelvíru co nejvíc bodů. Já se jí omluvím a poděkuji za gratulaci a pokračuji v cestě k Nebelvírskému stolu (teď už ale krokem). Hrnou se ke mně Nebelvírští studenti, než mi ale stihne kdokoliv pogratulovat, Moudrý klobouk vyhlašuje dalšího prvňáka a my se musíme utišit.
17:55
Na všechny okolo se usmívám. Lidičky já jsem tak štastnej. Nebelvírští studenti mě hned umlčují, že by nás prý napomínali , a tak mi nezbývá nic jiného než se radovat potichu.
19:45
Tak, ostatní spolužáci jsou už zařazeni a teď nás čeká hostina. Olíznu se při pohledu na propečené kuřátka , nadívané holuby s vábivou omáčkou a vůbec na všechno možné ,na co si můj mlsný jazýček vzpomene.
23:00
Ležím v posteli s nebesy s ostatními Nebelvírskými prvňáky. Přemýšlím o celém dnešním dnu. Moudrý klobouk mě poslal do Nebelvíru, do koleje, která si cení chrabrého srdce a čisté hlavy .Jsem to ale machr,já jsem prostě Nebelvírský student „skrz na skrz“. No nic už mě přemáhá spánek. Musím se na zítřek pořádně vyspat,budu si vybírat předměty, tak bych chtěl mít čistou hlavu. Tak Dobrou….