Půlnočníček právě pobíhal po chodbách, všude byla tma a ticho.
Jako by to bylo včera a ne před pár týdny, co stařičký Moudrý klobouk přidělil Lině
nebelvírskou kolej. Brzy se v Bradavicích cítila jako doma. Kat, první kdo jí tu nesměle
oslovil a nyní nejlepší kamarádka, tvrdě spala na vedlejším lůžku.
Lina dnes nemohla dlouho usnout. Ten nádherný kluk z druhé lavice, kterého poznala na
literárních seminářích jí nedal spát. Kat vypátrala, že po škole pracuje jako redaktor
Dračích spárů, jedním ze školních denníků. Na Katino naléhání nakonec přeci jen poslala
svou sovu Hedviku šéfredaktorovi Johnu Mrzilezovi se svým životopisem a několika
krátkými fejetony. Dnes ráno jí přišla odpověď o přijetí do redakce.
-Všimne si mě vůbec? Ví, že existuju?-Tak dlouho o mladém kouzelníkovi přemýšlela, až
k ránu konečně usnula..
Pokračování příště..