Jednoho dne mě napadla zvláštní myšlenka.
Všichni ve svých kolejích se snažíme týmově bojovat o co nejvíc bodů.
Co zkusit vytvořit tým spisovatelů Denního věštce?
Představte si, že vlastním soukromou detektivní kancelář. Vy všichni jste špičkoví
detektivové, znalci svého oboru. Do rukou se nám dostal záhadný svitek s tajemným
textem.Prostý příběh, který nemá konec.. Nezajímá vás, co se stane dál?
Zkusme vytvořit tým a všichni zapátrat, jaké pokračování by mohlo následovat. Probuďte
múzy ve své hlavě a třeba společnými silami vytvoříme zajímavý příběh..
Všem odvážlivcům: Pro lepší orientaci vždy zadejte nadpis článku „Lenůlina detektivní
kancelář“ a číslo další kapitoly ( např. 2. část, atd. ).
Tak co vy na to? Půjdete do toho? Je to výzva..
Venku už byla tma, jen občasný blesk osvítil okolní domy. Déšť neustále houstl.
Kolem plotů se táhla tmavá osoba, zahalená v dlouhém plášti. Vrávoravě prošla branou
do zahrady posledního velkého domu a sesunula se ke dveřím. Obrovským kruhovým
klepadlem stačila zabouchat na mohutné dveře a poté omdlela..
V krbu vesele praskal oheň, v místnosti svítila jen malá lampa.
Ronald seděl v pohodlném křesle a prohlížel si svou „noční návštěvu“.
-„Kde to jsem?“ Zeptala se dívka. Do očí jí padaly prameny mokrých tmavých vlasů.
-„Našli jsme vás u vchodových dveří promoklou na kost, zřejmě jste ztratila vědomí. Jak
se jmenujete?“
-„Desiree..“ Odpověděla dívka.
Zvláštní jméno, pomyslel si Ronald.
Dívka si sušila vlasy ručníkem, když v tom se jí sesunul rukáv hedvábného županu po
bílé paži a odhalil tmavé mateřské znaménko, připomínající tvar srdce.
Kde už jsem tohle znaménko viděl? Pomyslel si Ronald..