-Pááni, to je hodin!-Lina si matně si vzpomněla, že s ní tak před hodinou Kat třásla, aby se
probudila.
Ložnice prázdná, všichni byli na seminářích, nebo měli jiné příjemnější věci na
práci..
-Ještě to stihnu-Mrkla na hodinky. Rychle přes sebe přehodila kouzelnickou školní
uniformu, vyčistila si zuby pastou Kouzelný úsměv a s blokem v podpaží utíkala do
redakce Dračích spárů.
Šéfredaktor Mrzilez byl obtloustlý starší muž v brýlích, s dlouhým zatočeným knírem,
který si neustále hladil prsty.
„Tak to jste vy?“ Změřil si Linu přísným pohledem.
„Už asi jo..“ Špitla Lina.
„ No uvidíme. Pro začátek bych po vás chtěl reference ze školního plesu pro uvítání
nováčků. Koná se v sobotu, ale to vy asi víte, že?“ Promnul si Mrzilez vousy.
„ Jistě. Článek přinesu hned v pondělí..“ Lina si oddechla. Nic lehčího na psaní prvního
článku nemohla dostat.
„ Jo jo, Markus vám ukáže váš stůl, slečno..“ Mrzilez kývl na blonďatého kouzelníka,
sedícího zády k němu.
-To je on-pomyslela si Lina a pozorovala blížícího se mladíka. Prameny hustých
nepoddajných vlasů mu zčásti zasahovaly do obličeje. Jeho účes působil jakoby
rozcuchaně, z velkých tmavě modrých očí sálala laskavost a moudrost. Snad první dojem
neklame..
„ Ahoj, já jsem Markus!“ Šibalsky se na Linu zasmál.
„ Lina..“ Špitla trochu nesměle.
„ Tak pojď, do všeho tě zasvětím..“ Položil jí ruku kolem ramen a vedl jí „naučnou
stezkou redakcí..“