Příběh na pokračování:
Na chodbě však nikdo nebyl. Markus zvedl tázavě obočí směrem k Sáře.
„Vážně tu ležel, nechápu to. Sama bych ho neuzvedla. Utíkala jsem pro pomoc..“
„Tak vidíte studenti, žádnou paniku! Vraťte se, prosím do Velké síně.“ zatleskal pan
ředitel Niklokoleus na ostatní a ti se pomalu vraceli zpět. Všichni vzrušeně debatovali.
Lina si všimla, že se Markus tiše vytratil ven. Zaraženě zůstala sama stát na chodbě.
Vtom si všimla něčeho lesklého v rohu u stěny. Shýbla se a překvapeně zírala na předmět
ve své ruce. Pečetní prsten Hogwartské školy, jaký používají profesoři. Jak se sem
dostal?
Několik příštích dní se nic nedělo. Profesor Rafaelus skutečně záhadně zmizel a všichni
zmateně řešili, co bude dál. Hned po plese svolal ředitel zvláštní shromáždění, kde se
snažil vysvětlit celou událost a uklidnit obyvatele hradu.
Markus se vždy po školních přednáškách někam vytratil a jeho stůl v redakci zel
prázdnotou..
„Nemohl přeci zmizet jen tak!“ zvolala Kat, div jí nezaskočil kousek chleba v krku.
Slunce vesele svítilo, jakoby se nic nestalo a obě dívky se vyhřívaly na lavičce ve
školním parku. Ostatní studenti svačili opodál. „Co tomu říká Markus, přeci se znali?“
„Nevím, od toho plesu jsem s ním nemluvila..“ odpověděla jí Lina a vzápětí otočila
hlavu směrem k přicházející profesorce Líbezné.
„Dobrý den, děvčata. Lino, co nového v redakci? Zjistili jste něco? Pan Mrzilez říkal, že
jste se s Markusem ujali vyšetřování případu pana profesora Rafaeluse..“
„Vážně? Měla by jste se zeptat spíše Markuse..“ prohodila Lina otráveně.
Madam Líbezná jen pokrčila rameny a odešla směrem k povykujícím studentům.
„Co je s tebou?“ zeptala se udivená Kat.
„Já nevím..“ odpověděla mrzutá Lina. Nevěděla, jestli jí víc trápí to, že si Markus
vymýšlí o tom, že ji zasvěcuje do pátrání, nebo že se s ní teď vůbec nebaví.
„Prý spolu něco měli, říká se to..“ vzrušeně řekla Kat.
„Kdo, prosím tě?“ Lina udiveně zvedla oči ke Kat.
„No profesor Rafaelus a madam Líbezná.“ zasvětila ji Kat.
„Vážně?“ zeptala se Lina.
Kat pokrčila rameny. Začalo zvonit a obě spěchaly na přednášku.
Odpoledne Lina zašla do školní knihovny, chvíli se snažila učit, ale myšlenky na Markuse
a profesora Rafaeluse jí nedovolily soustředit se.
Studentů bylo v knihovně málo, většina z nich právě okupovala famfrpálové hřiště, kde se
konal školní zápas Mrzimoru a Havraspáru. Najednou mezi regály zahlédla Markuse.
Neviděl ji, jen rychle proběhl ke dveřím ven z knihovny. Lina sebrala ze stolu své knihy
a utíkala k východu, ale Markuse už neviděla. Vrátila se zpět a prošla mezi regály, odkud
vycházel Markus. Na konci uličky byly malé dveře, opatřené velkým řetězem. Všimla si
jich už dřív, ale teď jí něco napadlo. Co když..? To Markusovo divné chování poslední
dobou, jen se někde objevil, hned zase zmizel, s nikým se nebavil..Co má asi za lubem?
V hlavě jí začal uzrávat plán..
„To nemyslíš vážně, je noc!“ zívla Kat, když ji Lina táhla kolejní chodbou v županu
směrem ven. „ Je mi zima a chce se mi spát..“
„Kat, prosím, sama to nezvládnu. Je tam řetěz a velký zámek, musíš mi pomoct..“
Tiše, aby neprobudily paní Norrisovou, se vyplížily chodbou ven, směrem ke knihovně.
Knihovna byla zamčená. Kat se ušklíbla a vyndala si z vlasů sponu. „Jako ve starých
filmech..“ zachytila západku a tlačila ji nahoru. Jazýček zámku postupoval stejným
směrem. Když západka povolila, vítězoslavně prošly dovnitř.
„První překážka zdolána, to bylo snadné, ale co ten velký zámek?“ zeptala se Kat.
„U pana školníka jsem si půjčila železný kolík a kladivo.“ odpověděla Lina. Kat se na ní
překvapeně podívala.
„No co, co, nemá to pořád nechávat někde válet pochodbách..Víš, jak včera opravoval tu
lavici v šatnách?! Nechal si tam celou brašnu a odešel ke Třem košťatům.. Však já mu to
zase vrátím, ani nepozná, že mu něco zmizelo..“
Chvíli trvalo, než zámek povolil. Rány kladivem dělaly hluk a dívky musely každou
chvíli počkat, jestli je někdo neslyší. Asi po půl hodině společného snažení byla i tato
zábrana překonána. Dveře se s vekým skřípotem pomalu otevřely.
„Prosím, máš přednost..“ bázlivě postrčila Kat Linu dopředu, „byl to tvůj nápad!“
Lina vešla do úzké studené chodby. Kat zapálila svíčku a vešla za ní.
„Jsou tu pavučiny-fuj!“ hlesla Kat.
Pomalu dál postupovaly chodbou. Na samém konci uviděly další malá dvířka.
„Jsou odemčené!“ špitla Lina a dveře otevřela.
teda – Lenůlie, jestliže jsou obě čarodějky, tak co to manuální otevírání? Ony neznají „alohomora?“