Půlnočníček chodbou kráčí,
mě se stále nechce spát.
Jak jen ten čas rychle kvačí,
konstatuji akorát.
Velká síň prázdnotou zeje,
v krbu oheň dávno zhas.
Z rohu pavouk se mi směje,
který neví, co je čas.
Cítím úzkost, smutek v duši,
ten pocit se špatně ruší.
Snad až s prvním světlem denním,
svůj postoj k té noci změním.