Jistě již znáte mé příběhy, Z deníku mého psa I,II, a III.
Dozvěděli jste se něco o mých školních maskotech a miláčcích.
Dnes, ale jinak.
Přináším Vám zde příběh hrozný, skutečný a přesto moc krásný.
Proč?
To pochopíte až začnete číst!!!
Určitě znáte z těchto deníků, mou Merrynku-pejska a Mikeše-kocourka.
Oba jsou již velcí, a už to nejsou ti bobánci, jako byli.
Určitě víte, že každý z nás kouzelníků, musí nějaký čas bydlet i v mudlovském světě a žít tam jiným životem, než tady.
A tak já, Amálka, napíši Vám příběh z mého mudlovského života, který je jen tři dny starý!!!
„Tři dny?“ ptáte se.
Ano, je to tak. Pouhé tři dny, máme doma Mini Mikeše.
Nepleťte se, není to ten Mikeš velký.
Tento Mini Mikešek k nám přišel, před třemi dny.
No nepřišel, donesl ho můj mudlovský manžel.
„Vždyť povídám, že žiji i ten mudlovský život, tak se prosím nedivte!!!“
Tak tedy:
Přinesl domů, malou rezavoučkou kuličku, smutnou a uplakanou. Nejenže byl neuvěřitelně hlaďovoučký, ale špinavý a hlavně měl moc bolavé očičko.
Ptala jsem se, odkud ho přinesl a pověděl mi, že tam kde pracuje byla velká stodola.
Jelikož měl uvnitř té budovy pracovní nářadí, šel dovnitř.
Něco ho však zarazilo.
Zaposlouchal se a uslyšel slabounké mňoukáníčko.
Šel za tímto hláskem.
Asi uprostřed stodoly, leželo na zemi malinkaté koťátko, o trochu dál byla další dvě koťátka, bohužel však mrtvá.
Vzal to malinkaté rezavé klubíčko do ruky a šel za majitelem té stodoly.
Ten věděl o koťátkách, nevěděl však kde jsou a můj manžel mu sdělil tu hroznou zprávu.
Majitel mu řekl, že je to škoda, ale že tohle malinkatý umře taky, protože jeho maminku ráno zajelo nějaké auto.
No a jak se Mini Mikeš dostal k nám, nemusím dál říkat.
Nemyslete si, že je to nějaká legrace, to ne!!!
Koťátko má zhruba 2-3týdny a je v období, kdy potřebuje maminku a mlíčko.
Jelikož to není poprvé co zachraňuji nějaké zvířátko, rozhodla jsem se tedy bojovat, o život tohoto malého stvořeníčka.
Chtělo se mi hrozně plakat, taková bezmoc, a kdyby jste viděli to nemocné očičko ze kterého tekl hnis, bylo by vám také hrozně.
Koťátko okamžitě dostalo jméno Mini Mikeš, protože se neuvěřitelně podobá velkému Mikeškovi.
A jak ho vůbec přijala Merrynka a Mikeš?
Nebojte se, Merrynka se ujala maminkovskejch věcí. Olizovala malého, jakoby to bylo její vlastní miminko, akorát Mikeš byl trochu v šoku.
Asi z toho, že si jsou tak podobní.
Dneska je to třetí den, co máme Mini Mikeše doma.
Každý tři hodiny dostává mléčko s piškotkem a 3 x denně mu vytíráme očičko.
Musím ho pochválit, začíná běhat a dneska si poprvé hrál s Mikešem a Merrynkou.
A jak papá, to je paráda!!!!
Jen doufám, že bude v pořádku. Budu to muset nechat času!!!
Mini Mikeška zachráním a pak ho musím věnovat do dobrých rukou, protože už nemohu mít další čičinku.
No, uvidíme!!!!!
Pokud jste si tento pravdivý příběh přečetli do konce, máte možnost shlédnout malou galerii Mini Mikeše, kterou naleznete v mém profilu s odkazem.