aneb
malá reportáž ze zápasu Nebelvír x Zmijozel
Zaplněné tribuny,
burcují svá družstva,
k zápasu dnes nastupují,
vyrovnaná mužstva.
Ostrý hvizd a začal zápas,
camrál vylít do vzduchu,
to že ho mám ve svých dlaních,
to je důvod k rozruchu.
Přihrávám ho v pravo dolů,
Mintaka tam jistě je,
namíří na střední obruč,
už tam visí už tam je.
Nyní také Zmojozelští,
rozevřeli rojnici,
s vědomím že chytá Filík,
nechám úsměv na líci.
Odrážeči rudých lvíčat,
s potlouky si rozumí,
Zmijozelští útočníci,
vyhnout se jim neumí.
Jenže nesložili zbraně,
skandují si hurá na ně,
jechich další formace,
je pro nás bez legrace.
Lee s Cerridwen a Gitou,
kolem nás jen profrčí,
Filius tu trochu zaspal,
míč je v naší obruči.
Pak si ale zlepšil výkon,
chytil camrál i ty příští,
jenom, že náš Mistr chytač
lelkoval tu po hřišti.
Naším týmem prošla řádka,
rudých hochů a i žen,
kdybych je měl vyjmenovat,
budem tady přez týden.
Kdy, kdo, kde a jak byl dobrý,
v zápise se uvádí ,
že je tady nejmenuji,
snad jim vůbec nevadí.
Řev se nesl stadiónem,
vždy po každé brance,
hráči se o vyhru snaží,
to po každé stránce.
Potom Kate zlatonku vidí,
svoje koště umně řídí,
tak zlatonku lapila,
ve své dlani ukryla.
Zápas to byl plný vášní
hrálo se až k zbláznění,
NEBELVÍR v něm slavně vyhrál-
– to se nikdy nezmění.