(autorka: Glaya Dark North)
Snová básnička o noční můře…
Nevím, co se to se mnou děje,
zda spím, či bdím.
Nebo, jestli se pode mnou země chvěje,
nejspíš si svůj sen zas bdím.
Sen je to vskutku nádherný,
já jdu lipovým sadem.
Náhle mi tam něco zavoní…
Na růžích já zůstanu svým pohledem.
Uprostřed lipového sadu,
rudých růží je palouk,
touhou po nich já chřadnu.
Má touha je vysoká jak k nebi chrámový oblouk.
Chtěla bych se rozběhnout rovnou k nim,
ale dělí nás bodláčí.
Je to jako by mi někdo do srdce vrazil klín,
dvě půlky se rozpláčí.
Sedím tam na cestě a má touha mě pohlcuje.
Mít překrásnou růži jsem si dnes přála.
I když vím, že je to pouze sen, srdce mi žalem překypuje.
Tak blízko a přitom jsem nic nedělala a jen tak tam stála.
Už se pomalu probouzím a jsem za to vděčná.
Sen o sadu, cestě a růžích…
Ta noc, zdála se mi téměř nekonečná.
Už sluneční paprsky mě obklopují a já pomalu otvírám víčka.
Jak jsem ráda, že ten sen je pryč… Připadal mi totiž jako svět, jako věčně hořící svíčka.