Hledím do dáli,
za ty vysoké topoly.
Hledám jezero,
jež života se dotklo.
Jdu, blížím se k němu,
skláním se nad vodní hladinu.
Hladinu, jež připomíná zrcadlo,
do jehož odlesku něco nahlédlo.
Zrcadlo, kde se odráží,
měsíční svit, či sluneční záře,
moje tvář či slunce teplo.
Je čistá, ta vodní hladina,
jež naše ruce chladívá.
Občas leknín či vodoměrka,
naruší tvou tvář zlehka.
Avšak krása je to na pohled,
chci se podívat ještě naposled.
