(autorka: Kalira Sionská)
Znala jsem jednoho muže,
co mu práce šla dost tuže.
Ten číhával na šera,
jak zlatachtivá příšera.
Kdo se přiblíží k jeho sluji,
jak ti co do zkázy plují.
Neušli svému konci,
byli oběti, nebyli honci.
Ten muž, co životy mařil,
ten, co každého zpražil,
Skončil koncem,
oznámeným zvoncem.
Jak hlupák začal pilovat,
svůj cit začal pilovat.
Však zabila ho ona dáma,
když vyznával se pod hvězdama.
Zabila jej pro milého,
zaživa nechtěla jiného.
Zabila vraha své lásky,
v životě zažila mocery leky.
A že bez lásky nechtěla žít,
za zabitým musila jít.
Skočila za svými vlasy,
za hlavním rysem své krásy.
Utonula sama, samotinká,
vražedkyně křehká, křehotinká…