Z pod oblak noci temné,
v sametových závojích,
vypluly luny paprsky jemné,
co odráží se v závějích.
Ve svitu měsíce,
mnohé se změní,
ze snů stříbrné střevíce,
co jich k ránu již není.
Jsme dětmi luny,
co po nocích tančí,
jsme jak bílé vrány,
na nějž se jiní mračí.
