Při studeném dnu, kdy naděje mizí.
Mrtvolky stromů válí se po kraji,
háj už není to, co býval,
stíny smutku vznosné koruny zajali,
a kde dřív vítr listí hebké kýval,
je mrtvo, studeno.
Co stalo se v kraji, že tak mrtev k zemi pad?
To lidská Závist a Smrt rozjeli své kolo.
Smály se obě, necítíc mrtvolný chlad
a vše živé mizelo jak při bouři molo.
Střez se, smrtelníku, božského reje,
zůstaň spokojen s tím, co máš.
Smrt je ta poslední, co se vždy směje,
když navléká ti poslední rubáš.