Už mi to nedalo a musím poslat své pohoršení ze zimy do éteru.
Jistě jste si všimli, že nastala krutá zima. Jelikož jsem ze Zmijozelu, nemám ráda, když mou pokožku nakazí jakákoli červená barva. Ještě tak červenání na tvářích je únosné (ale ne že bych ho vyloženě měla ráda), ale když naskočí spolu s něčím, co štípe všude, kde je pokožka vystavená… brrr! A to v nynějším období prožívá většina z nás.
Ale – PROBLÉM – na Příčné není k dispozici pořádné zimní oblečení. Najdeme tam například pletený svetr – jeden pro dívky a jeden pro pány. Další problém – bez límečku, který by zahřál. Ke všemu ten dívčí svetr podezřívám z kousání, neb jsem si ho pořídila a vykousal mi na kůži takové divné kolečko, podobné cucfleku. A já si dávám sakra pozor, aby jsem neměla nikde cucflek. Nu a hle – ocucflekuje mě svetr!
Podle mě by takovéhle svetry měli být opatřeny nějakým kouzlem, aby neprojevovali známky života, neb mě poměrně naštve, když si svetr na mě žije vlastním životem. Má mě hřát a ne já být potravou.
A tak tento svetr raději nenosím. Jenže co nosit, když na Příčné ne a ne být něco teplého? Mohu samozřejmě vrstvit, ale chybí mi tam šály, čepice… Cokoli, co zahřeje. Tak jsem šla na Příčnou a pak John mi odepsal na můj vzkaz : „Jj, až se k tomu dostanu :-).“ No, sice pan profesor má moc hřejivý úsměv, ale mně nestačí, mně teda rozhodně ne! Já chci čepice, huňaté rukavice (krajkové vážně nejsou hřejivé), šály, kožichy, oteplovačky…! Hlavně abych neměla ty rudé fleky od mrazu na tvářích, uších, nose…
Ach, maminko, ještě že nevidíš, jak tady na Bradavicích mrznu! A za to všechno může p. Werewolf!
A teď mi je natruc nedá na Příčnou. o ou…
– za to, že jste slepa si mužete sama, když vám to nenapišu do novinek, tak to nevidite, přitom už par dni jsou plaště, klapky, šaly apod v obchodě 🙂