Taky o Vás ještě neví, nejste sami…
Jednou, kdysi dávno to bylo, se ve světem zapomenuté vesničce narodil malý chlapec. Rodiče mu dali jméno Hranolek. Postupem času Hranolek rostl, sílil a učil se otcovu řemeslu. Také se ukázalo, že jeho jméno k němu perfektně sedí. Hranolek byl totiž hubený, vysoký a žlutou barvu měl rád. Ve vesnici byl oblíbený a všechna děvčata se pro něj mohla roztrhat.
Jednoho dne, když zrovna s rodiči večeřel, povídá: „Maminko, tatínku. Já bych chtěl jít do světa. Vesnice je pro mě moc malá, všechna děvčata už znám a své řemeslo umím také dobře.“ Maminka jen dál pojídala svou kaši a jelikož tatínek nechtěl tuto chvíli nějak prodlužovat pověděl: „Synu, nikam nebudeš. Doma robit budeš.“
A proto o silném Hranolkovi nikdo nikdy neslyšel.
