Vítám vás u prvního dílu setkání se zajímavými osobnostmi, které žijí v okolí našeho hradu. Dnes jsem se rozhodla zavítat za panem Kambylem, kterého označují za místního věštce. Navštěvují ho nejen kouzelníci, ale dokonce i nějací odvážní mudlové. Jakou věštbu si pro nás pan Kambyl připravil? Máme se budoucnosti obávat, či nás na hradě čekají pěkné chvilky?
Nedávno jsem se potulovala v okolí hradu se svým bonzbločkem a neposlušným brkem. Vyptávala jsem se lidí na zajímavé osobnosti v okolí. Bylo pro mě nevelkým překvapením, když mě nasměrovali k místnímu věštci.
„Je to hlava pomatená, čemu se také divit. Je už starý jako Jeruzalém,“ pravili místní a pak mě s úsměvem směrovali k nedalekému chudobinci.
„Ano, slyšeli jsme o něm. V hlavě má už trochu guláš. Někdy odpovídá lidem na otázky, až když odejdou. Nemůže za to, jeho schopnosti jsou více jeho součástí než kdysi. Také už začíná být lehce senilní,“ omlouvala ho místní opatrovnice a nasměrovala mě do jedné z vybydlených komůrek. Jaké to překvapení pro mě bylo, když jsem pana Kambyla nalezla krčícího se v rohu. A tak započal vlastně náš zajímavý rozhovor.
Lyra Oxley: Dobrý den, pane Kambyle, jsem redaktorka Denního věštce. Přišla jsem za Vámi kvůli svému nově psanému občasníku – setkání se zajímavými lidmi v okolí hradu. Mnoho obyvatel mě nasměrovalo právě sem, do místního chudobince. Myslela jsem, že když jste tak velice známý věštec, že budete spíše bohatý. Jak je možné, že žijete tady, na takovémto místě?
Věštec: Z nebe budou pršet kočky! Vím to! Viděl jsem to na vlastní oči, paní Saw! Ale nemusíte se bát, nebudou mít totiž žádné drápy… – oznamuje a schoulí se ještě více do rohu –
Lyra Oxley: Eh… ano. Pršet kočky. Ale já tady nejsem kvůli kočičí přeháňce. Já jsem sem přišla s Vámi udělat rozhovor. Zajímá mě, jakou budoucnost vidíte například pro naše obyvatele hradu? Můžeme stále i do budoucna počítat s naším hradem? Nenapadne jej někdo například? A kdo letos podle Vás vyhraje pohár? – optává se dál i navzdory předchozí zmatečné odpovědi –
Věštec: Mám podezření, že naše kroky z velké části ovládají skryté vlivy mudlů. – bláznivě se zasměje – Jejich zvláštní způsob, usnadňování si všeho bez magie, jim totiž umožňuje nahlížet do našeho světa přes jakési velké kovové skříně. Za pomocí mačkání nezměrného množství tlačítek a čudlíků pak ovlivňují naše chování. Dokážou nás poštvat například proti našim přátelům. A dříve, než vám stihne dojít, co to vlastně děláte, tak už budou všichni proti vám. – ušklíbne se – A to se týká tebe i tebe a dokonce i vás! – ukazuje kamsi do prostoru –
Lyra Oxley: Promiňte. Naše kroky ovládají vlivy mudlů? Jak jste na to přišel? A co jsou ony kovové krabice s čudlíky? A jak nás díky těmto krabicím a mačkání tlačítek mohou ovlinit? Vždyť my jsme kouzelníci, my bychom na takovéto ovlivňování dozajista přišli. Vládneme totiž silnou magií. Mudlové mají jen ty svá hloupá udělátka.
Věštec: Ó, ano. Vzdal jsem se všeho svého majetku, abych mohl žít s lidmi jako sobě rovný. Peníze přijímám. Už teď jsem moc bohatý. Dělím se o to se svým spolubydlícím. Tam pod postelí je mé celé jmění! – mávne rukou k hromadě kamení, které se krčí pod rozvrzanou a zničenou postelí –
Lyra Oxley: Ehm… Nuže, to byla dnešní zajímavá osobnost z okolí hradu. Já doufám, že jste si tento prazvláštní rozhovor užili stejně jako já. A také že jste se dozvěděli něco nového. Nezapomeňte se v budoucnu připravit na deště plné koček.
Věštec: Platit! Platit! – natáhne ruku –
Lyra Oxley: – vloží mu do dlaně nějaký ten binec z kapes –
Věštec: Ó. Použitý kapesník. Ten jsem zrovna potřeboval…
Tak to byl dnešní rozhovor se zajímavou osobností, která žije ve vesnici nedaleko od hradu v místním chudobinci. Pokud i vy budete chtít navštívit tohoto veleváženého a jedinečného věštce, nezapomeňte si s sebou vzít nějaké to kamení navíc…
Pro Denní věštec
Lyra Oxley