Když se 22.04 mudly znavení a ztrápení studenti konečně vrátili do hradu a převlékli do kouzelnického, očekávali den jako každý jiný. Někteří zakotvili v Kolejní místnosti, jiní se jen tak poflakovali po hradě a workoholici se dali do úkolů. Prostě rutina. Nečekaný objev ovšem učinili studenti, kteří nelenili a procházkou se vydali na Příčnou ulici. Nečekaný nával radosti v brzkých odpoledních hodinách prudce zasáhl návštěvníky Hračkářství dlouhý nos, kteří jako první spatřili čerstvě dovezené zboží plyšových zvířátek.
Snad každý si musel všimnout roztomilé mazlivé opičky jménem Ejp, která se ihned konejšivě ovinula kolem ramen jakési posmutnělé dívky rozpačitě přepočítávající hrst drobných mincí.
Tu z vysoké poličky sletěl-seskočil plyšový dráček barvy noční oblohy se ve snaze být nepřehlédnutelný vychrlil několik jisker přímo na hábity přítomných. Mnohé studenty okouzlil, a tak se po nich jen zaprášilo. Na hodinách drakologie však modelem stát nebudou…
Sympatická žabka nad vším tím mumrajem nespokojeně zakoulela očima. Zanedlouho si studenti všimli i jí, když se ovšem přítomní chlapci dozvěděli, že jde ve skutečnosti o prokletého prince, mnozí z nich ztratili zájem. Zadané dívky jejich protějšky bleskurychle odtáhly, a proto se žabka stala jedním z nejžádanějších artiklů nezadaných dívek.
Loutka prince Jasoně ani princezny se předvádět nemusely, protože zboží vystavené za přímo za pultem před kterým hrají studenti přetlačovanou pozornosti neunikne. Mnoho princů i princezen získalo zbrusu nvé majitele.
Situace se uklidnila až později, když už se většina studentů vracela na večeři do Velké síně, věsměs v rukou třímajíc hračky všeho druhu.
Ovšem šťastní majitelé žabek a dráčků se z nového majetku neradovali dlouho. V jinak obyčejně klidných podvečerních hodinách přiše šok. Bylo jím oznámení ministerstva o nebezpečném a zákeřném viru, který zachvátil nejen žabky a dráčky na PU, ale i v majetku. Ale co víc, ubozí pozůstalí nemohli své mazlíčky ani pohřbít, neboť tělíčka hraček zmizela.
To rozpoutalo vášnivou rozhořčenou diskuzi zejména ve VS. Dohady o alespoň uhrazení věcné škody rázně ukočil prof. John Werewolf, když prohlásil, jde o věc velmi ojedinělou a nevídanou se kterou nikdo nepočítal, a proto nemohou Gringottovi tímto způsobené škody uhradit hračkářství ani studentům.
Rozhořčenou vlnu nevole se kvapně pokusila ukonejšit drtivá většina přítomných profesorů, kteří zastávali názor, že merlinovidíky, vyskytuje se na Příčné ulici více věcí než kdykoliv v její historii a naštěstí stále existuje spousta věcí, které přežily.
Některá slova profesora Werewolfa ale dávají znát, že ne všechno muselo nutně proběhnout samovoně. Posuďte sami:
John Werewolf > kdyby to vypadalo jako plyšové, tak ani nehnu prstem
John Werewolf > ale ani jedno, ani drak, ani žába nevypadalo jako hračky a pokud někdo porušuje pravidla, jako v tomto případě Lenulie, tak se ponesou následky.
Kdyby dodržela to na čem jsme se dohodli při předávání, tak se tohle neděje
John Werewolf > a už nechci slyšet ani slovo o tom, že má někdo nějakej problém
Adrianet le Ros > John má pravdu…
Studenti smutně svěsili hlavy. Jejich mazlíčci jsou pryč a jim mnohdy v kapse nezůstal ani drobák. Jen málokdo se tuto neuspokojivou situaci pokoušel vyřešit formou legální výdělečné činnosti (Soutěže aj.), ale alternativní rafinovanou formou stěžování si na věčně omílatelné téma – peníze. Přitom musím říct, že na obecně známém faktu, že nejlepší myšlenky se rodí, když nám není dobře, něco nás trápí nebo si na nás prostě zasedl splín, něco je. Nevím, jestli to byl problém fialových, kteří bleskurychle přišli na nápad zavést na PU zaměstnanecké slevy či stravenky. Můj argument, že jsem ještě neslyšela o kouzelnických odborech, které by podobné výhody podporovaly. Poté mě ale svým nápaditým výrokem šokovala mamonářka Leenová:
Eileen Leenová > chybí mi tam ta hůlka za víc než 1 000 géček… pořád na ni šetřím 😀
Což o to, za dobu studia si Eileen stihla vydělat přes 200 galeonů, přesto se bojím, že na některý ze starších prototypů hlek, které se na PU dříve vyskytovaly, by mohla šetřit až do zšedivění, na nejdražší za neuvěřitelných 300 000 galeonů až do smrti.
Přesto mě ale zaujala myšlenka si určitou procentuelní část takto luxusní hůlky pronajmout či si koupit na leasing. Tato otázka zůstala nedořešena, přesto příliš nedoufám, neboť zboží je zatím v nedohlednu.
Také slevy a akční nabídky, které vzpurní studenti v afektu nekompromisně požadovali, zřejmě nebudou naplněny. Zůstává tedy jedna základní a věčná otázka, jak proti prázdným měšcům bojovat. Nekoukat na tento článek a vrhnout se do soutěží 😉
– nakonec ale všem byla vyplacena nahrada, a to už se ve VS nevztekali 😉