Komentář: Knihovník – prokleté místo, nebo nevyužitý potenciál?

Knihovna patří neodmyslitelně k hradním komnatám. Proč se na místě hlavního knihovníka střídají funkcionáři více než na jiných a proč poslední kniha vyšla před rokem? Článek nenalézá řešení, snad ho ani nehledá, nicméně nabízí pohled na Knihovnu z hlediska historie, současnosti a jejích využitých a nevyužitých možností.

Školní knihovna je poměrně specifické místo a stejně tak je specifická i funkce knihovníka. Školní řád hovoří o knihovníkovi takto: „… je zvláštní hodnotovou funkcí, stojící mimo výukovou strukturu školy.“ To je důležitá poznámka, už při sepisování školního řádu, respektive otevírání knihovny a zavedení funkce knihovníka, se počítalo s tím, že jde o oblast, potažmo funkci, na výuce nezávislou. Z tohoto pravidla se však vymaňuje Scriptorium, tedy oddělení knihovny, kde jsou během školního roku uchovávány staré výklady tak, aby byly studentům přístupné podle toho, jaký předmět mají zapsaný. Scriptorium však knihovník neopatrovává, protože svitky s výklady do něj donáší hradní skřítci.

Připomeňme si nyní poslední tři knihovníky. V Létě 2013 bylo vypsáno výběrové řízení, ve kterém uspěla studentka rozšiřujícího studia, toho času ve Zmijozelu, Lucira de Radimaru, dne 1. 5. 2013 pak byla oficiálně jmenována hlavní knihovnicí. Ve funkci zůstala devět měsíců, v současné době bydlí v Prasinkách a na její místo nastoupil Martin Javor, vítěz Bradavické čtyřky v roce 2007 a absolvent ve stejném roce, při příchodu k nám byl zařazen do Havraspáru. Martina Javora si můžeme pamatovat také jako držitele Řádu kouzelného pera ze Zimy 2015 a 2017. Projekt hodný knihovníka byla soutěž Píšeme společně, pod stejnojmenným názvem můžeme najít i svazek v knihovně, obsahující příspěvky do této soutěže. Vyšel 1. 8. 2015, společně s dalšími knihami. Jako knihovník Martin Javor také pořádal sérii soutěží Kreslíme do knih. O rok později, přesně 1. 2. 2015, byl pomocným knihovníkem jmenován Oliver McCollin. Toto období bylo pro Knihovnu zřejmě nejlepší za poslední dobu. I přesto jsme na nové knihy čekali půl roku.

Víceméně bez povšimnutí a v tichosti převzal po Martinu Javorovi jeho funkci dosavadní pomocný knihovník Oliver McCollin. Ke konci působení Martina Javora už jsme mohli zaznamenávat jen malou aktivitu. Byl tak zatím poslední, kdo byl výhradně knihovníkem. Oliver McCollin v době, kdy se stal hlavním knihovníkem, už působil jako profesor. Než se jím stal, byl studentem nebelvírské koleje a OVCE složil v Zimě 2015. Ve fialovém hábitu pak spoluorganizoval zatím poslední ročník Sedmiboje. Při vší úctě k profesorovi a knihovníkovi v jedné osobě, nebyl zcela spolehlivým a docházelo také k tomu, že jeho vyučované předměty přebírali i jiní kolegové profesoři. Prach tak sedal pochopitelně i na knihy. Poslední vyšla 1. 11. 2016, tedy bezmála před rokem. Její vydání však autor ještě konzultoval s předchozím knihovníkem – Martinem Javorem, nutno dodat, že téměř rok před jejím vydáním.

Aktuálně Knihovně vládne profesorka Cerridwen Lowra Antares, a to od 4. 3. 2017. I ona si přibrala správu Knihovny ke svému dosavadnímu úvazku profesora. Její pozice však není vůbec lehká. V Knihovně je toho poměrně dost k dohánění. Téměř rok nevyšla žádná nová kniha a je poměrně podstatnou otázkou, jestli vůbec hradní obyvatelé chtějí psát nové knihy do Knihovny a jestli si je chtějí v Knihovně vůbec půjčovat. K velmi žádaným titulům patří samozřejmě předpisy lektvarů. Ty jsou jednak k dispozici k půjčení v Knihovně, ale je možné je také zakoupit na Příčné ulici. Ne každý chce investovat nemalé jmění do pěti svazků, a tak je možnost půjčit si je za pár svrčků určitě vítána. Nicméně i tak poslední díl, Předpisy lektvarův služebníků prospěšníš v Knihovně chybí, a tak si je musí hradní obyvatelé půjčit mezi sebou, nebo investovat 2 galeony a 10 svrčků do koupě této knihy.

Knihovna však neuchovává jen knihy na policích, ale i další věci, například myslánku. Ta je poměrně opomíjenou, zvlášť v poslední době. Zde je opět na místě otázka, jestli její místo plně nahradil hradní tisk, nebo zda nikdo nemá dostatečnou motivaci pro její další plnění vzpomínkami. Roky 2010 a 2011 byly na příspěvky opravdu velmi bohaté. Předmětem závěrečné eseje již nevyučovaného předmětu Historie Hogwarts bylo dokonce přidávání vzpomínek do myslánky. Zatímco v roce 2015 byla přidána jen jedna vzpomínka, následující rok taktéž jedna a během tohoto roku se asi zřejmě zatím neudálo nic, co by stálo za uchování v Myslánce.

Velice zajímavou knihou jsou Velkolepé letopisy bradavické, které v bodech popisují důležité události. Je proto velká škoda, že kniha zatím končí na stránce popisující únor 2016. Podobně usedá prach i na hradní kroniku, ve které je poslední záznam ze Zimy 2016, nicméně aktuální knihovnice pracuje na jejím doplnění.

Závěrem je asi na místě položit si otázku, proč se poslední dobou Knihovně a knihovníkům moc nedaří. Je tu dokonce podobnost s prokletím místa učitele Obrany proti černé magii, i ta však byla nakonec prolomena. Je kamenem úrazu sám knihovník? Nebo stagnace Knihovny? Či je stagnace důsledkem a ne příčinou? Chybí nám kreativita, nebo ji veškerou investujeme do boje o školní pohár? Časy, kdy koleje na konci roku vydávaly ročenky, které byly uloženy do Knihovny nebo vycházely ve speciální podobě, už jsou také pryč. Nebloudí nakonec knihovna v začarovaném kruhu malé poptávky malé nabídky? Pokud nechceme, aby Knihovna sloužila především jako úložiště starých výkladů, musí se něco změnit.

Na tvorbě do Knihovny se může podílet každý. Třeba plněním Myslánky, která je například ochuzena o poslední ročník Sedmiboje, stěhování hradu na nové pozemky, příchod mazlíčků do Godrikova Dolu a další vzácné vzpomínky. Na bedrech knihovníků pak leží další činnosti, jako například zmíněná kronika. A tak popřejme hodně štěstí aktuální knihovnici! Předchozím knihovníkům můžeme poděkovat za to, co pro nás v Knihovně připravili. Protože bez Knihovny a jejích knih by hrad nebyl kompletní.

Pro Denní věštec
Edmund Heusinger