Nojo, to se zase ukázalo, že kdo nečte vzkazovník, ten o dynamickém světě kouzelnických médií lautr nic neví. Vždyť to tam visí už nějaký pátek…
Pro případ, že byste vzkazovníku nepřikládali patřičnou váhu, vám to tady pěkně ještě jednou přepíšu. Prosím – tentokráte čtěte pečlivě a věnujte plnou pozornost naznačeným obchodním transakcím a zejména poslední odpovědi našeho obchodního oddělení:
mirek jmenuji se mirek a zakladam svoji enw školu a chtěl ybch přebrat tento denni-vestec , prosim odověste jestli mi ho date , dik
Obchodní odd.: Zdravím vás, Mirku. Kolik byste nám za něj byl ochoten nabídnout?
Annet: achich ouvaej mi náš věštec nedám, budu ho bránit vlastním
pepa?: jmenuju sepepa a zakládám malfoyovu armádu,chtěl bych hacknout DV a 100 g dátemi je?odpovedet mi můžetevazkabanu cela č 17 díky podepsán:pepa
Mozkomor: Cela č. 17, pusinku na čelíčko… Neboj, dostaneš.
Obch. odd.: Ahoj Pepo, na někoho jako jsi ty čekáme už dlouho! Kde to chceš podepsat?
Je nám jasné, že poté, co měl Pepa rande s Nivou a vzešel z toho Sedlčanský Vltavín, se Pepa usadil. Přestal s potulkami a na jemný nátlak Nivy založil rodinu a svědomitě pro ni budoval útulný domov.
Když už z honoráře za televizní reklamy mnoho nezbývalo, požádal svého nejlepšího přítele, hermelína Mirka, o radu a pomoc.
Povinnost živit tolik hladových krků Pepu velmi zmáhala, a tak se mu Mirkův nápad, že spolu založí kouzelnickou školu v Africe a že by tam mohl otravné a uřvané malé Vltavíny poslat na internát, tuze zalíbil.
I slovo dalo slovo – a právě tehdy novopečený ředitel, hermelín Mirek, přiklusal k nám do vzkazovníku s plánem, jak oživit naši milou tiskovinu novou a svěžejší novinářskou plísní.
Celou transakci však překazila slečna Annet, které se zdálo, že na tom celém něco smrdí. Proto se rozhodla bránit Denní věštec vlastním tělem…
Hermelín Mirek se svěřil svému příteli Pepovi, že jedna taková Annet je ještě příšernější než banda malých Vltavínů. Že prý by to byl tak skvělý kšeft!
Hermelín Pepa s ním soucítil, neboť tou dobou už dlel v sedlčanském vězení, protože na malé Vltavíny (toho času v Africe) neplatil alimenty. Později se o něj začalo zajímat i právo kouzelnické, protože neplatil ani daň ze školného čadskému ministerstvu financí. Nakonec chudák Pepa skončil v Azkabanu, kde se dočista pomátl.
Stalo se mu osudným, že mozkomorové ve snaze ukázat světu milejší tvář, nově dovolují vězňům číst Harry Pottera, aby je uchránili před dlouhou chvílí a depresemi. Pepa se ve své cele č. 17 stal těžkým pottermaniakem, avšak ve světlejších chvilkách nemohl zapomenout na ekonomickou křivdu spáchanou na jeho nejplesnivějším kamarádovi Mirkovi…
A z této doby je také jeho vzkaz v našem vzkazovníku, na jehož stylistice je již patrná Pepova chorá mysl.
Pohotová odpověď dozorčího mozkomora, pečujícího o blaho svého milovaného hermelína, jistě dojala mnohé z nás až k slzám. Ovšem obchodní oddělení mezitím uklidilo slečnu Annet na bezpečné (avšak patrně ne moc útulné) místo a neomylně zavětřilo příležitost k uzavření výhodného obchodního kontraktu.
(Přirozeně s malým dovětkem drobným písmem pod čarou, který pojednával o vyhrazení jednoho studijního místa na kouzelnické škole v Africe pro jistou velmi nadanou mladou dámu.)
Od té doby náleží plných 49 % Denního Věštce dvěma milým gentlemanům ze Sedlčan, jejichž nejoblíbenější kratochvílí je krátit svým podřízeným zaměstnancům platy.
(A Ravenclawová prý za nic nemůže… )