Na zemi ležela deska spálená,
jak se tu asi ocitla?
Okolo běžela krysa červená,
jenž právě ze snu procitla.
Tu náhle deska se pohnula,
do vzduchu zvedla ji neznámá síla.
Zvláštně se prohnula
a hned menší byla…
Místo desky mužík tu stojí,
sahá mi sotva po pás.
Trošku se mě bojí,
jeho zjevení připravilo mě o hlas..
„Má paní, tma se vrací,“
to slyším ho říkat.
Já na to, že máme šanci,
vždyť porazili jsme ji již třikrát..
Vše jako vždy přichystejte,
navíc zvláštní přání mám.
Stříbrné prsteny udělejte,
já pak každému jeden dám..
Již nadešel jejich čas,
uposlechni rozkaz můj.
Oni ochrání nás,
ukovejte je stůj co stůj…
Mužík zmizel zas,
já zaslechla tmy zlověstný hlas.
Už blízko se zdál,
ošklivě se smál..
Každý dostal prsten dobra,
neb silnější než dříve byla tma.
Jednoho dne tma zaútočila,
avšak o prsteny se spálila…
Tak tma se zlem poraženy byly,
nastal dobrý čas.
Dobře jsme si žili,
než mužík přijde zas..