Slavme, veselme se, radujme se. Velevážená školní rada konečně zrušena.
A to není vše. Školou se nese demokratický návrh na uznání 11. prosince Antibyrokratickým svátkem.
Krok, který dnes učinil Nimrandir Elénére (funkce zůstaly, tudíž mohu směle dodat ředitel školy) jistě zaskočil šokované pohrobky i nemálo dalších. Faktem ale je, že valnou většinu lidí potěšil. A skoro se není čemu divit.
Inu, školní rada byla velkou neznámou. Tajemné dveře u ředitelské věže by dost dobře mohly ukrývat stůl obsazený kostlivci s mechem na lebkách. A možná by to vyšlo na stejno. Školní rada byla totiž nechvalně proslulá pomalým úřednickým šimlem, který se do oné záhadné místnosti již dávno nastěhoval s celou rodinkou a všechny záměrně zdržoval. Přesto se mu, jakýmsi záhadným způsobem, podařilo školu vést ke světlým zítřkům. Avšak cesta to byla (a bude) dlouhá.
Rozhodnutí Nimrandira Elénéra (s těmi funkcemi opatrně, raději si pamatujme jména – co kdyby se v lednu zrušil ředitel?) nejspíše uspíšila poslední kostnatá hádka, kdy mu na hlavě přistál jakýsi neidentifikovatelný předmět na pomezí jablka a vejce. Magickými anály se šíří zvěst, že se Nimrandir Elénére zalekl možného ohrožení na životě (To dá rozum, kdo by za něj platil ty alimenty?) a rozhodl se z malé (a poněkud zapáchající) místnůstky přesunout do prostorné jednací síně jednadvacátého století, dost daleko od svých nynějších spolupracovníků.
„Mám rád Baracka Obamu. Zejména se mi líbí to sklo, které měl při projevu po svém zvolení. Jen bych tam tedy rád nechal nakreslit nějaké to ptactvo,“ nechal se slyšet profesor Elénére. Neoficiální zdroj ale uvádí, že po pravé ředitelské koupeli si neprůstřelnou stěnu rozmyslel a nahradil ji „pouze“ magickou bariérou (To kdyby mu snad některý z jeho příznivců chtěl darovat jablíčko ze zahrádky.), na kterou budou Bradavičtí studenti kreslit karikatury profesorů.
Nezbývá než doufat, že se nové, vytuněnější a modernější byrokratické instituci povede lépe. A tu starou ať klidně vezme čert.