Celé to začalo jednou nevinnou kolejní výpravou do Zakázaného lesa s madam Barbarou. Smyslem této výpravy, jež se konala 7. prosince 2017, bylo přinést do Velké síně vánoční jmelí, to ale mělo jeden háček – škrkny.
Není tajemstvím, že se ve jmelí skrývají – ba spíše naopak, jsou tím proslulé. A jak jsme tak trhali jmelí, vyrojil se na nás celý houf. Červené, modré, žluté a zelené… Zkrátka nás otravovaly, jak to jen šlo. (A taky zavinily jeden nepěkný pád ze stromu!)
A když už jsme mysleli, že jsme je z našich pytlů plných jmelí setřásli, šli jsme zpět. Jedna z nás sice měla podezření, že je v jejím pytli jedna škrkna, ale když ho otevřela, nalezla jen jmelí a díru.
Malá škrkna ale neutekla, jak se zdálo, a putovala s námi až do hradu, kde udělala hop a byla pryč.
A pak nastaly Vánoce. Všem přišlo podivné, že se neztratil ani jeden dárek, a tak říkali, že se zkrátka škrkny přejedly cukrovím. To byl ale veliký omyl, protože celé Vánoce se jim nad hlavami proháněl houf škrken – s tou ze Zakázaného lesa v čele – a něco plánovaly.
Vánoce uběhly jako voda, přišel nový rok a také poslední zápas Mrzimoru s Havraspárem. Vše by se na první pohled zdálo v pořádku, dokud jsem ten hlouček škrken neslyšela se hihňat a běžet na zápas.
Vše probíhalo celkem v pořádku, dokud škrkny nepřiběhly na hřiště a nezačaly hru sabotovat… Najednou PUF! a byli jsme pryč.Celý hrad byl v bílé mlze, jen škrkny si na prázdném hradě užívaly a tropily neplechu (také to vysvětluje některé nápisy v umývárně). Naštěstí ale pan ředitel zasáhl včas a škrkny z hradu vyhnal tam, kam patří – do lesa, a zápas pokračoval už bez potíží. A skončil šťastnou výhrou Havraspáru. Takže už stačí jen doufat v to, že nás už škrkny zlobit nebudou… I když…
Škrrrr, škrrr!
Pro Denní věštec
Hetty Londsová
Pozn. red.: A doufat musíme vskutku usilovně, neboť škrkny řádily nejen na hřišti, ale znovu na celém hradě večer, kdy se konala závěrečná slavnost Nebelvíru. Nelze ovšem vyloučit i tu možnost, že se hrad magicky přeskládává do své nové a kouzelnější podoby, tato otázka se stala jádrem spekulací mezi některými obyvateli.
Škrkny se objeví vždy v nejméně vhodnou chvíli! Ještě, že p. Matt zakročil a mohli jsme to v klidu dohrát.. 🙂
Nebýt škrken, tak jsem nezažila ten nejnapínavější zápas v mém (zatím krátkém) hog životě. Třikrát mě to vyhodilo z hradu a nechtělo pustit zpátky! Nemusím jistě poznamenávat, že jsem měla nervy napnuté k prasknutí. 😉 A ta euforie po návratu, když jsem zjistila, že havrani vyhráli!
Ach ty škrkny, ach ty škrkny.
Škoda že jsem tehdy nemohla být přítomná, to bych ty milované škrkničky vesele povzbuzovala a možná je i z lesa vyvedla, to by teprv byla psina.
Jak je svět kruté, kruté místo.
Vzhledem k délce zápasu mezi Zmijozelem a Nebelvírem bych se nedivila, kdyby celé řádění škrken bylo způsobeno jejich strachem, že fanoušci chtiví škrkničky v čokoládě od Rosmerty by této sympatické ženě utrhali ruce, aby si dopřáli pochoutku, než některý z chytačů chytí zlatou mršku. Jen je mi líto chudáků hráčů, kteří tolikrát popadali, odřeli si kolena, polámali kosti a promrzli, zatímco škrkny bojovaly o holý život…
Ja si myslím, že toto celé je len jedno veľké nedorozumenie. Chúďatka škrkny sa chceli len trochu viac spriateliť s druhou rasou než sú ony. Len nanešťastie volia trochu nesprávny prístup. Čo už, keď nás nevedia inak osloviť. Myslím, že my všetci by sme si mali dať do nového roku prevsadzatie, aby sme boli ku škrknám aspoň trochu milší a možno nám potom nebudú toľko zlých vecí robiť. 🙂
Taky možnost,ale od té doby co mě jedna ta mrška kousla při vřelém obětí bych to moc nedopuročovala 😀