Tenkrát poprvé aneb Můj první lektvar

Zajímá Vás, jak bradavičtí studenti připravovali svůj první lektvar? K čemu všemu přitom došlo? Co z toho ve skutečnosti vzniklo a co z toho původně mělo být? Pak čtěte dále, ale pozor na vlastní bránici…

Mariana Kohoutová
No, můj první lektvar… To mi tenkrát bylo 7 let. Philip dělal nějakej pokus, prý jestli děti dokáží namíchat těžký lektvar. A tak mě odvedl do západního křídla, které stejně potřebovalo zbořit, dal mi kotlík, vodu, ingredience, recept a na mě nějaký ochranný kouzlo. A pak odešel evakuovat ostatní obyvatele sídla, kdyby to náhodou bouchlo. No, taky že to bouchlo. Nikdo to neodnesl, jen to západní křídlo už od té doby nestojí. Philip dostal za jedna a já se až později dozvěděla, že ten lektvar měl přeměnit kočku na přívěsek. Přípravu si bohužel (bohudík?) nepamatuji…

Thasa Monke Kemanová

Jéjda, ačkoliv je to už dlouhá doba, mám tuto vzpomínku ještě v živé paměti. Tenkrát mi bylo 9 let. Hrozně mě zajímalo, jaké to asi je vidět svět zvířecíma očima. Nevěděla jsem ale, jak to udělat. A pak mi svitlo: jednou jsem četla, že existuje lektvar, který přemění část lidského těla na zvířecí. Neváhala jsem a začala jsem po tomto článku pátrat. Asi po dvou hodinách jsem ho našla! Zjistila jsem, že přísady jsou celkem jednoduché a tak jsem utíkala rychle na zahrádku a příslušné přísady jsem nasbírala. V kuchyni jsem si vytáhla kotlík a začala jsem vařit. Prvně jsem do kotlíku nalila vodu, poté jsem postupně začala přidávat různé přísady: tři tečky ze slunéčka sedmitečného, nakrájené lístky ze sedmikrásky, raní rosu z narcisu, jeden myší vousek atd. Jenže pak jsem se zděsila. Barva lektvaru měla být modrá. Ta moje byla ovšem žlutá! Vůbec jsem netušila, proč tomu tak je. A pak… pak se stala ještě horší věc. Já nevím, vůbec si to nedovedu vysvětlit, ale najednou se mi začal roztavovat kotlík a žlutá tekutina vytekla všude kolem. Ach jo. Když si jen vzpomenu, jak mi za to rodiče nadávali. Ale na druhou stranu jsem byla ráda, kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych tu žlutou tekutinou vložila do úst.

Morn Grinfil Gran
Tak první lektvar, který sem vyráběl, byl mudlovský lektvar proti chřipce, bylo mi sedm a nepomáhal mi nikdo, recept jsem si vymyslel sám, a to podle knížky o bylinkách. Kupodivu jsem se během 3 dnů úplně uzdravil 🙂

Sheila Lostris
Mým prvním lektvarem byl lektvar balónový, i když takový neexistuje… Jako každé dítě jsem byla přímo dychtivá po tom umíchat si vlastní lektvar. Rodiče si doma pravidelně cosi míchali, a tak neexistoval lepší nápad, než si také něco umíchat. Pak už se jenom čekalo na vhodnou příležitost. Ta se naskytla, když oba rodiče odjeli na bratrovy mudlovské třídní schůzky. Kotlík se hned ocitl venku, oheň pod ním nějakým zázrakem vzplál a já se dala do práce. Cokoli se mi líbilo, to jsem do kotlíku mrskla. Takže se tam objevily nejen kouzelnické přísady, ale také mražený špenát, mýdlo, kus omítky a kečup. Všechno jsem to poté v kotlíku míchala a míchala a míchala a míchala, až mi hůlka z ruky vypadla a stala se další ingrediencí. Jakmile dopadla na dno, explodovala. Poté se chvíli z kotlíku ozývaly rány, asi jak hůlka narážela do jednotlivých přísad… A pak už se kotlík vznesl do vzduchu a nad ním se objevila obrovská bublina. Celkově ten obrázek vypadal jako mudlovský balón, vznášel se pořád výš a výš až proletěl otevřeným oknem a zmizel v nedohlednu. Takže během jednoho dne se mi podařilo zničit hůlku, kotlík… A nepřejte si vidět a hlavně zažít návrat rodičů domů. Následky si ponesu doživotně, a proto jak můžu, tak se lektvarům vyhýbám na sto Merlinů a možná ještě o kousek dál.

Alanise Olien Harlin
Jako první jsem zkusila Nadouvací lektvar. Dal mi docela zabrat, teda… Během přípravy o život nikdo nepřišel. Musím se ale přiznat, že jsem ho potom testovala na nějakém broukovi a ten se teda nadul, zvětšil se asi 2x, potom se vyfoukl a shořel. Měla jsem z toho špatný pocit, už jsem to raději nezkoušela. Bylo mi tehdy myslím 9 a dělala jsem ho sama, přičemž mi přísady sehnala maminka. 🙂

Lilien Emity
Na můj první lektvar si jasně vzpomínám, bylo to, když jsem jako malá sedmiletá holčička pomáhala mamince v kuchyni. Maminka si na chvilku odskočila na zahrádku a já ji chtěla překvapit, tak jsem do polévky začala házet co jsem našla… Jedno koření vystřídalo druhé, bylinka vystřídala bylinku a v kotlíku to začalo vřít. Když maminka přišla, všude kolem poletovaly duhové bublinky… Ano,vylétávaly z kotlíku, kde měla být polévka. Už si nevzpomínám, jak to tehdy mamka nazvala, ale myslím, že to byl nějaký bublinkový lektvar. 🙂 No, mrtví snad žádní nebyli, ale maminka z toho neměla moc velkou radost, i když bublinky se jí moc líbily, ale musela vařit novou polévku. 🙂 Lektvar se mi prý tenkrát povedl, ale netuším, jestli bych ho zvládla znovu, ani nevím, co jsem do něj všechno namrskala. 🙂

Claire Magic
Můj první lektvar jsem „připravovala“ na konci prvního ročníku, a to jsem samozřejmě byla ještě docela malá. A dopadlo to tak, jak by to dopadnout nemělo. 😀 Protože jsem chtěla být samostatná, tak jsem lektvar připravovala úplně sama bez jakékoliv cizí pomoci… Nic jsem o přípravě lektvarů tehdy nevěděla (v hodinách jsem bohužel nedávala pozor O:)), takže jsem si vzala kotlík a smíchala všechny možné ingredience jako je např.: prášek z lysohlávek, kořen mandragory, dračí sliny, atd. 🙂 Vlastně ani nevím, proč jsem to udělala. 😀 Ale mělo to katastrofální následky – skončila jsem na ošetřovně a asi týden mi bylo špatně z těch výparů lekvaru. Od té doby dávám v hodinách pozor. 🙂

Aváček de Hilson
Tak poprvé se u mě projevily kouzelné schopnosti ve třech letech, stejně jako u mé drahé sestřičky – jsme dvojčata. 🙂 První lektvar jsem potají zkoušela v naší komoře. Bylo mi tři a půl. Sotva jsem unesla kotlík. Vzala jsem ho mamce z kuchyně, použila jsem dračí trus, jehněčí mléko, myší ocásky a kolčaví uši. Lektvar jsem si pojmenovala tuším Polívčička. Mumlala jsem při míchání samé nesmysly. Což přivolalo mojí sestru a ta mi chtěla mermomocí pomoct a přihodila do lektvaru baziliščí záprašku a řekla BUM!
No a asi tušíte, co se stalo… Komora vylétla do vzduchu, my měly ohořelé vlasy a propálené oblečení. Mamka s taťkou přilítli a ještě jsme dostaly pěknej výprask… Doteď si to pamatuju. 🙂 Z lektvaru nic nezbylo, z komory taky ne, ale my se sestrou měly dobrý pocit, že umíme čarovat.

David Lopez
Můj první lektvar byl proti vředům, bohužel si nepamatuju všechny jeho přísady, ale nějak se mi povedlo špatně zapálit kotlík a jiskry mi propálily hábit. Lektvar jsem nakonec stejně uvařil špatně, i když jsem se hodně snažil, protože jsem přidal příliš moc kapek z jakési tobolky. Ale jinak teď je ze mě mistr v lektvarech 😀

Madidess Leevian
Myslím, že když jsem měla nastoupit poprvé do Bradavic, onemocnělo pár členů naší rodiny, asi nějaká mudlovská nemoc. Já jsem byla zdravá a rozhodla jsem se, že zkusím našim udělat „radost“ a vyléčit je. 🙂 Vzala jsem si nějakou knížku (Lektvary pro začátečníky?) a zaujal mě lektvar proti bolesti hlavy… No, řeknu to takhle. Dům byl uhašen okolo sedmé hodiny večer. 😉 Nějakým nedopatřením jsem při likvidaci toho zeleného slizu (původně lektvar) zapomněla uhasit oheň.

Marguerita Laux
Můj první lektvar byl zaměřený na hubení uhrů, protože jsem byla v pubertě a uhry na mně vesele kvetly. Příprava nebyla nikterak složitá – několik nacucaných komárů vymáchaných v lihu, vous Chucka Norrise na zastrašení pupínků, no a ledabylý tanec v rytmu samby. S výsledkem jsem byla spokojená, protože jsem nemusela pak měsíc do školy, protože se mě rodiče styděli vypustit na veřejnost.

Clemmie Conwillová
Na svůj první, vlastnoručně a naprosto samostatně vyráběný lektvar se pamatuji zcela přesně. I přes mé nezměrné úsilí totiž dopadl neslavně.
Bylo mi dvanáct let (a malý kousek) a mamka mě pověřila výrobou Lektvaru rajčatového zasycení. Vařila jsem podle sebraných spisů světoznámé čarodějky M.D. Retrívrové. Po postupném přidání všech nařízených ingrediencí a i přes stálé míchání, došlo ke kritickému zhoustnutí celé suspenze. A jelikož jsem to vařila nad mocným plamenem, jaksi se to přilepilo ke dnu a stěnám kotlíku. Přilepení to bylo tak vydatné a v tak vysoké vrstvě, že nepomohlo ani kouzlo Ocelového čištění a kotlík i s nevzhlednou hmotou skončil v nádobě s odpadky. Nikoho jistě nepřekvapí, že po takovéto zkušenosti mi trvalo pět let let, než jsem se odhodlala ho opětovně aplikovat. To už ale dopadl na výbornou. 🙂