Zaměřím se na soutěže pořádané, podobně jako v našem případě, v rámci kouzelnických vzdělávacích institucí. Institut čar a kouzel v Kruvalu býval a dodnes zůstává školou, kde se výuka zaměřuje na všechny dostupné formy bojové magie. Je tedy jasné, že souboje zde patřily k oblíbeným způsobům, jak prokázat své mistrovství. A co je lepší a viditelnější důkaz než vítězství v celoškolní soutěži? I zde se název klání opřel o číslo, konkrétně devítku. Devětsil měl vyzkoušet devět zástupců z řad studentů v umění boje. Přihlásit se mohl kdokoliv z žáků školy, bez ohledu na věk. Pro našince je však šokující fakt, že soutěžícího může přihlásit také kdokoliv z profesorů i bez jeho vědomí. Tato praxe byla zrušena teprve nedávno. Skupina rodičů velmi důrazně vyjádřila domněnku, že se přihláška do soutěže stala prostředníkem vyřizování účtů mezi profesory a jejich nepříliš oblíbenými žáky. Z množství přihlášek se vybíralo losováním, které obstarával ředitel školy. Co se týče průběhu soutěže, Devětsil stojí na jednoduchém principu. Skupina devíti vybraných je vpuštěna do rozsáhlé arény plné rozličných úkrytů, stromů, výčnělků skal a podobných objektů. Soutěžní plocha je ze všech stran obklopená tribunami a hra běží, dokud nezůstane jen jediný vítěz. Pro zneškodnění soupeřů stačí omráčení a spoutání, ale nezřídka kdy docházelo k drastičtějším praktikám, zpravidla v místech skrytých před publikem. Devětsil je pravděpodobně jedinou oficiálně organizovanou soutěží, proti níž se zbudovalo občanské hnutí požadující její zákaz.
Posuňme se ke kouzelnické škole, která nepatří mezi tři nejznámější evropské ústavy. Ústav praktické magie je vzdělávacím centrem pro kouzelníky v adolescentním věku, kteří byli vzděláváni doma a následně potřebovali oficiálně posvětit, že jsou plnohodnotnými čaroději. Závěrečná zkouška na závěr celého studia sice nemá speciální název, svým průběhem se ale hodně podobá soutěžím typu Sedmiboje. Student je o samotě vysazen v divočině (na místě ošetřeném proti přemístění) jen s hůlkou a musí přežít cestu zpět do školy. Tento robinsonský úkol má prověřit jejich schopnost aplikovat magii v běžném životě a má, alespoň podle tvrzení mluvčího ÚPM, skvělé výsledky. Počet studentů sežraných medvědy nebo zmizelých v blizardech však centrum nezveřejnilo.
Své místo v dějinách školních soutěží si vydobyla i portugalská Escola de Fernando Pessoa. Nestalo se tak díky tomu, že by jejich soutěž byla kdoví jak originální – hodně se podobá Bradavické čtyřce, ale šlo o průběh výročního 50. ročníku. Jeden ze soutěžních týmů se totiž rozhodl využít mediálního zájmu k protestu proti nově zvolenému kolejnímu řediteli. Ve svých vypracováních poukazovali na korupci, nedostatek zkušeností, inteligence a celkové úrovně svého nového kolejního. V závěrečném úkolu dokonce řečeného pedagoga použili ve vypracování místo kouzelného tvora. Nechybělo mnoho a celý skandál měl dohru u soudu, ale vzhledem k tomu, že se nikomu nic nestalo, studenti byli jen podmínečně vyloučeni. Kolejní ředitel, který byl terčem kritiky, požadoval pokutu za nactiutrhání, ale příslušná instance požadavek zamítla s tím, že dotyčného čest zůstala ve stejném stavu, v jakém byla už před incidentem. Za toto rozhodnutí chtěl v tu chvíli už bývalý kolejní ředitel další omluvu, ale o výsledku už prameny mlčí.
Novináři se před pár lety neoficiálně zeptali ředitele Bystrozorské akademie, zda také neplánují nějakou soutěž podobnou Sedmiboji nebo Bradavické čtyřce. Ředitel tehdy prohlásil, že samotné studium je jedna nekonečná soutěž, na jejímž konci vítěz dostane víc než pouhý pohár nebo hrst bodů: stane se bystrozorem. Na nic dalšího prý kadeti nemají čas ani energii.
Nezbývá než doufat, že letošní Sedmiboj se do historie zapíše jen excelentními výkony a příjemnou atmosférou pro všechny zúčastněné.
Pro Denní věštec
Belatris Nithelas Malrinová