Když se řekne Pobertův plánek, jistě si každý vybaví magický pergamen, který byl proslaven za druhé kouzelnické války proti Tomu-Jehož-Jméno-Se-Dlouho-Nesmělo-Vyslovit. Pro mnohé však bude překvapením, že proběhl velmi zdařilý pokus o jeho kopii. Ovšem v případě tohoto modernějšího Pobertova plánku nešlo o mapování Bradavic, nýbrž samotného Ministerstva kouzel.
	 
	
	
	
	
	
		Bystrozorové už roky usilují o mnoho změn kouzelnického práva, ovšem za jednu úpravu se bojuje už celá staletí: za zavedení jednotné identifikace totožnosti mezi kouzelníky. Nejnověji se této problematiky chytila skupina vysoce postavených bystrozorů.
	 
	
	
	
	
	
		V posledních dnech jsou obyvatelé bradavického hradu opět konfrontováni s Azkabanem, a to buď jako zatčení, nebo pozorovatelé. Několik zaměstnanců naší školy bylo předvedeno k výslechu ve věci podezření z držení černomagických předmětů. Má na takovýto zásah Ústředí bystrozorů právo?
	 
	
	
	
	
	
		Nerada čtu dlouhé a konvenční rozhovory.
Asi to je deformace bystrozorů, kteří se veškeré vyslýchání snaží vést stylem „co nejméně otázkami vydolovat co nejvíce informací“. Zároveň máme problém odpovídat na něčí otázky, raději jsme to my, kdo se ptá.
Abych se svou obětí, tedy pardon, se svým respondentem sdílela tento přístup k interview, vybrala jsem si jako terč pro své otázky kolegu z oboru – bystrozora Ronalda H. Williemse.
	 
	
	
	
	
	
		Tuhle jsem se bavila ve Velké síni s jednou kolegyní a jak už to tak bývá s čarodějkami určitého věku a jisté míry zkušeností se studenty, došly jsme k větám typu „to máme mládež“. 
Většinou jsou podobné debaty uzavřeny nostalgickým smíchem a vzpomínkami „my jsme na tom kdysi nebyly o moc lépe“, ovšem čas od času zbude i něco málo k zamyšlení. Jako tomu bylo tentokrát.
	 
	
	
	
	
	
		Zarážející trend poslední doby – čaroděj živící se jako mudla! Podle průzkumů agentury Merlin se skoro polovina absolventů kouzelnických škol po celém světě neživí zaměstnáním souvisejícím s magií. Nejčastější odpovědí na otázku „proč“ bylo, že je málo „slušných“ míst.