Sedmiboj je v plném proudu, pojďme si proto společně připomenout další kreativní úkol, který mají sedmibojaři úspěšně za sebou. O praktické části druhého úkolu si můžete přečíst podrobněji v tomto článku.
Na sedmibojaře nečekala snadná práce, aby hradu navrátili další kotvu v časoprostoru. Našel se totiž deník ztracený v čase, v němž ale chyběly čtyři důležité stránky. Úkol tedy zněl, cituji: „Tvým dalším úkolem bude dát deník do pořádku, aby se na události během cesty při stěhování nezapomnělo. V deníku chybí právě čtyři stránky, které odpovídají čtyřem událostem. Vypracování bude obsahovat text, kde budou jednotlivé události popsány každá v rozmezí 3 až 6 palců, a dále přiložíš ručně vyhotovenou stránku z deníku. Pošleš tedy text s maximální délkou 24 palců a jednu fotografii.“ Jste zvědaví, jak se s tím sedmibojaři popasovali?
Angela QuickBow nám ve svých zápiscích nastínila kvapný spěch, s jakým hrad mnozí obyvatelé opustili, a také, jaké potíže přišly se škrknami, jež zaplavily hrad, zvláště pak jedna byla velice nenechavá a „přítulná“. Dozvěděli jsme se také o vyčerpávající cestě za věcmi, které se jako mávnutím proutku rázem ztratily… aby byly znovu nalezeny, a o útoku bílých veverek, které naše obyvatele sužovaly záplavou tvrdých i nahnilých ořechů. Ztráta ponožek (pouze levých) pak už jen dokresluje to, jak vyčerpávající cesta to byla – podtržená jedním z nadpisů v deníku, který zní „Deň anineviemkoľkátyužmatotunebavíchcemsvojuposteľ“.
Annie Reprobate se deníkových zápisků zhostila očima pana ředitele, který toho měl na práci opravdu hodně, navzdory stísněnému (a stále se zmenšujícímu) prostoru všude po hradě. Abychom si tu situaci mohli lépe představit, cituji z prvního zápisu: „Profesorské a kolejní stoly byly tak blízko u sebe, že strávníci nemohli sedět na lavicích a svou snídani jedli přímo na stolech.“ Poutavě sepsané zápisky líčí utrpení, jaké prožívá ten, kdo má za celý hrad odpovědnost, když už dojde na stěhování, uklidňování studentů, polapení škrken, přesun hradu, napětí při jeho zasazení na nové místo… a závěrečné šťastné oslavy.
Annie Wise pojala deníkové zápisky poněkud hororově, hned na počátku hrad kvůli jedinému klopýtnutí rozdrtil část mudlovské vsi, včetně některých obyvatel. Při dalším putování na nové místo se celá skupina setkala s chimérou, která si nebrala servítky a počet stěhujících se čarodějů zmenšila. Další strasti při onom putování přiměly vodní tvory létat, obyvatele zoufat si a zatoužit po tom, aby už byl cestě a stěhování konec. Po dalších útrapách a zborcené části hradu nakonec všichni našli místo, kde se hrad mohl zase bezpečně usadit.
Astoria von Pens svými zápisky líčí kvapné dění, když už bylo jasné, že stěhování musí být. Na stránkách se tak dočítáme o ochotě obyvatel přispět ke společnému dílu, o tom, že každý zde měl své místo, a také vzpomínky na původní „domovinu“. Líčí, jak se hrad vznesl i se všemi věcmi, zatímco se obyvatelé přesouvali v kočárech za letícím hradem. Deník nás nepřipraví ani o vylíčení bujarých oslav, že se stěhování podařilo.
Eivli Sselene své zápisky napsala pohledem hradní kronikářky, která eviduje především postup při stěhování. Dozvídáme se tak o četných pohromách způsobených omylem uvolněnými potlouky, útěkem křížených ještěrek, hladovou krysou či třeba nerozvážným popíjením různých lektvarů nečekaného účinku. Bráno kolem a kolem, většina popisovaného se týká příprav na stěhování, kde nakonec stěhování samo dobře dopadne. Tato práce obdržela ze strany organizátorů a poroty penalizaci za nedodržení tématu.
Elisa de Lunne v prvním ze čtyř zápisků vylíčila, proč bylo nutné se stěhovat, kdo by řekl, že za to mohou jednou za tisíc let migrující jednorožci? Rozbité školní hodiny jsou pak už jen poslední kapkou neštěstí, s kterým se hrad při stěhování musí potýkat. Jak ale víme, všechno přemáhá láska, což nám Elisa a v hradě kolující drby jednoznačně připomněly druhým deníkovým záznamem. Že se při stěhování dá i bavit, to nám ukázal třetí rekonstruovaný záznam líčící soutěž v běhu s kotlíkem (s lektvarem levitace uvnitř) a následná levitační párty pro pobavení všech znuděných a frustrovaných cestujících. Čtvrtý záznam pak líčí pokusy o odhalení osudu hradu na novém místě, což se však ukázalo… neodhadnutelné.
Emma Ellie Lewis své zápisky věnovala čtyřem různým aktivitám. Tou první byl Šachový turnaj, který se konal mezi čtyřmi kolejemi. Další list deníku nám představuje dění na famfrpálovém hřišti během posledního utkání daného roku, na hřišti to vskutku vřelo. Třetí zápis se zaobírá Netradičním krasobruslařským vystoupením. To překvapilo všechny, neboť si ho pro pobavení kouzelníků přichystali domácí skřítci. Součástí bylo i následné pohoštění. Čtvrtý zápis v deníku pak popisuje vánoční večírek plný zábavy a hudby. Organizátoři a porotci nakonec této práci udělili penalizaci z důvodu, že se nijak nedotýkala zadaného tématu, tj. stěhování hradu.
Lilian Isabella Rorrs vsadila na vskutku neotřelý přístup, když do svých stran deníku vepsala postupně snahy o přestěhování kolejních duchů. Jeden by nečekal, kolik peripetií z toho vzejde. Vše je nám ovšem líčeno tak bezprostředně, až má člověk s oním tak trochu sebestředným odvážlivcem, kterého pověřil sám pan ředitel prací, o jakou by asi kdekdo nestál, trochu toho soustrastného soucitu. Inu, duchové jsou duchové a snahy těch živých je často vůbec nezajímají.
Naomi Car Raynolds se pustila do emočně laděných zápisů, které nám ukazují, jak zvláštní věcí mohly být otřesy, které hrad při stěhování provázely, jak stísnění se mohli obyvatelé hradu cítit. Kdo by se ale nebál, kdyby viděl praskliny ve zdech a zavalené chodby? Očividně i duchům z toho přeskočilo, jedině tak si můžeme vysvětlit, proč se vysmívali studentům i skřítkům. Inu, nelehká cesta, kterou ale všichni přežili ve zdraví, čemuž si i zatleskali!
Narcisse Cinerea vložila do svých deníkových zápisů porci sugestivně vylíčených scén a detailů, díky kterým má člověk dojem, jako by tam skutečně byl. Hrad v troskách, laskavá sounáležitost a spolupráce obyvatel, vtipné postřehy nad drobnostmi, kterých si člověk všimne snad jen tehdy, když je vše vzhůru nohama, asi jako chudáci sovy zabořené v mísách pudingu, zamyšlení nad magií a hradem, jenž právě našel své nové bezpečné místo.
Sherly WildDragon-CumberBee pojala své čtyři zápisky ve velkolepém stylu, psáno zlatem i krví, hlavně však poutavě. Hrad v troskách, vytrhané zdivo, zranění obyvatelé, ale přitom odhodlaní nepoddat se nepohodlí a dožít se za každou cenu přestěhování, na lustru se houpající studenti, stísněná ponorková nemoc všech, kdož byli okolnostmi donuceni sdílet spolu jedinou, ač prostornou, síň. Tenhle deník musel zcela určitě patřit nějaké… hradní drbně!
Zpytlehněv Zďáblíkov zvolil originální přístup k deníku i jeho čtyřem zápiskům, do kterých vepsal takřka kompletní příběh přesahující čas i prostor, inu, co čekat, když jde jeden zatlouct před časoprostorovou trhlinu ceduli s nápisem „Neházejte do časoprostorové trhliny žádné věci, prosím.“? S osobami se asi nepočítalo… ani s ředitelským magykem přesahujícím snesitelnou míru. Ačkoliv tyto zápisky obdržely penalizaci za nedodržení tématu, umnými slovy zaplněné listy deníku určitě čtenáře pobaví vtipem i fantazií.
I tímto úkolem zdárně prošli všichni sedmibojaři, tentokrát však došlo na první penalizace pro nedodržení tématu a přílišnou fantazii mimo reálie naší školy, které obdrželi 3 soutěžící, jak jsme už uvedli výše u jednotlivých přehledů, jmenovitě Eivli Sselene, Emma Ellie Lewis a Zpytlehněv Zďáblíkov. Jednotlivé deníkové záznamy a jejich hodnocení od porotců si můžete prohlédnout v Kartotéce Arény Sedmiboje. Někteří se drželi hlavně fantazie, jiní i reálií, avšak jak už to s dávnou historií bývá, sem tam se propletla a popletla různá stěhování hradu. Nezbývá než doufat, že se náš nynější hrad opět pevně ukotví a nikam se v brzké době stěhovat nebudeme.
Nejlépe si s tímto úkolem poradily slečny Annie Reprobate, Elisa de Lunne a Sherly WildDragon-CumberBee, jména jsou řazena abecedně. Slečnám gratulujeme a všem sedmibojařům přejeme štěstí i v dalších kolech!
Pro Denní věštec
Nerys Heliabel Ghostfieldová