Vážení přátelé,
s lítostí musím konstatovat, že madam Rosmerta je opět na dně. Nějaká banda chuligánů jí nejenže rozbila výlohu, ale kompletně ji také vykradla.
„Za tento školní rok se to stalo již potřetí. Nevím, co mám dělat. Pan ředitel by si ty své výrostky měl velmi rychle umravnit,“ postěžovala si našemu listu poškozená. Na náš dotaz, zda někoho podezírá, odpověděla: „Určitě to byla zase EAN a její nohsledi. Ať je spere ďas!“
Byl jsem šokován. Takový skandál! Ani ve snu by mne nenapadlo, že prefekt Havraspáru může být takový lump a zloděj. Vydal jsem se tedy za Johnem Werewolfem, nicméně měl jsem velkou smůlu. Co čert nechtěl, byl zrovna úplněk. Tento slavný kolejní ředitel mne tedy prohnal! Natrhl mi gaťata a celého mne poslintal. Zničeně jsem se odplazil do svého koutku ve třetím patře. Nikdy by mne nenapadlo, že novinářské řemeslo může být tak nebezpečné.
S hrdostí však musím konstatovat, že jsem se nevzdal. Hned druhý den jsem pana Werewolfa navštívil znovu. Sotva mne však zahlédl, pouze prohlásil: „Tak Vám to včera nestačilo? Ujišťuji vás, že jsem byl zcela při smyslech.“ Nato mi zabouchl dveře před nosem.
Obávám se, že řešení tohoto velkého problému je v nedohlednu. Pokud kolejní ředitel odmítá spolupracovat a přísně potrestat své studenty, tak madam Rosmertě nezbývá nic jiného, než aby si zbalila svých pět švestek a odstěhovala se do jiných končin.
Váš věrný Jozif Kecalušin