Autor: Elanius Aine Neil (S)

Vážení čtenáři Denního věštce,
jak jste si možná (ne)všimli, tak včera ve večerních hodinách dorazila do prodejny Mžourov zásilka exotických druhů sov a jiného ptactva. Studenti, zaměstnanci i profesoři, kteří přestali dbát na svou úctu, se tísnili buď přímo v prodejně, nebo se do ní snažili alespoň pomocí loktů a jiných částí těl vecpat. Ti šťastnější si záhy odnášeli do svých pokojů nového zvířecího miláčka.

Jsou tomu teprve tři hodiny, co se můj tajný agent Josif Kecalušin vrátil z mise, která si kladla za cíl pozorovati trousící se nováčky. Ihned po tom, co jsem mu dala umělé dýchání a drogy na uklidnění, byl schopen podat tuto pravdivou zprávu.
Musím ještě podotknouti, že tato mise může mít pro milého Jozifa fatální následky, protože mu bylo vyhrožováno! Jistá Meggie Moon údajně prohlásila: „Jestli se dostane pouze slůvko ven, tak si piš, že zabiju tebe, tvoji matku i celou její bridžovou partu!“

Autor: Jozif Kecalušin
Pozorovaný tvor: Redaktor Denního Věštce (Sanguisugor desmodus)
Účel: Informativní

Jistě jste si všimli, že naše řady za pár dní rozšíří malí prvňáčkové. Tato událost mne inspirovala k tomu, abych opět napsala další článek (pokud má někdo touhu házet po mně shnilé ovoce, tak ať si zkontroluje jeho stav, dostat nahnilým jabkem do oka není legrace, když ovšem bude shnilé úplně, ani to nepoznám).
Položila jsem několika jedincům a sobě otázku, jak vypadal jejich první den ve škole.

Jelikož sama se dostávám do konfliktu s naším řádem prakticky neustále, byla jsem nucena po nocích si ho nastudovat, ať vím, co vlastně všechno překračuji. S uspokojením sobě vlastním musím konstatovat, že není bod, se kterým bych vědomky nebyla nějakým způsobem v rozporu. Kdybych se nenechala hloupě třikrát chytit nahatá, do této doby bych neměla ani jeden trest.

Doufám, že alespoň někdo postřehl, že jsem zde jistý čas nebyla. Mohl za to fakt, že si rodiče jako každý rok usmysleli dovolenou. Já samozřejmě neprotestuji. Nebojte se, vážně tady nebudu popisovat krásy Beskyd. Spíše se budu věnovati citátům a krátkým příběhům….

Jak si někdo možná všiml, po prostorách hradu se pohybovalo pár stínů. Ne, strašidla ani duchové to vážně nebyli. Kdo tedy? Zjistit odpověď na tuto záludnou otázku bylo vážně namáhavé – nováčci. Malí prvňáčkové, ještě nerozřazení, vylekaní a naprosto zmatení.

Jednoho krásného dne jsem se probudila se zjištěním, že mám veliký talent, co se psaní týče. Výsledky sice poté bývají tragické, ale to je věc druhá. Takže tady vám předkládám toto své veledílo a doufám, že mne nebudete kamenovat.

Určitě se vám už stalo, že jste přišli do Velké síně a tam si někdo vyléval své srdce. Měl podobné řeči, že se půjde oběsit, utopit nebo zastřelit… Možná jste se začali cítit rozpačitě a toho daného človíčka se snažili trochu utěšit, leč většinou bez valného úspěchu. Můžete říkat prakticky cokoliv, ale ta daná osoba si bude neustále mlet tu svou. To mi vnuklo další z mých geniálních nápadů. Zřídit, třeba v Prasinkách, speciální most pro sebevrahy.

Už dlouho dobu rozhlašuji po Velké síni, že modrá barva jednou ovládne svět, leč kromě Havraspárských to nikdo nebere vážně. Přitom je to stará věc. Už v prvním století našeho letopočtu se objevilo jedno proroctví, které to potvrzuje, leč bohužel, za ta staletí se ho část ztratila. Máte unikátní a neopakovatelnou možnost si zde přečíst ten maličký zbyteček: „Až modrá barva ovládne Bradavice, už nebudou nikdy existovat žádné výpadky, pan ředitel a všechny jeho žluté kachničky se odstěhují do teplých krajin a paní profesorka Majdule Hafila nebude rozdávat své drsné tresty, jimiž je tak proslulá. Poté modrá barva brzy ovládne i celý svět a bude dost škrken pro všechny. Pokud se modrá barva přidá na stranu dobra, místo škrken budou mísy žab a zavládne celosvětový mír. Je tu ovšem ještě třetí možnost, že se modrá barva na všechno vykašle a pojede do Afriky pomáhat chudým dětem.“

Díky své obětavé nátuře jsem začala na vlastní pěst pátrat, co se s těmito Dívkami stalo. Napřed by se vám hodilo pár informací. Někdy kolem začátku školního roku začalo pár těchto Dívek uctívat Velkého Bobra. Lákaly tam kde koho. Stala se z toho strašná móda a snad každá holka v Bradavicích ho začala uctívat taky (já tvrdím, že s proudem plují jen mrtvé ryby, tak jsem byla už jenom z principu proti). Své „centrum“, jestli se tomu teda dá tak říkat, si zřídily v Dívčí umývárně, na čtvrtém záchodku vlevo pod obrázkem velkého prasete (Chensie Matrix tvrdí, že já nerozeznám prase od bobra). Když na něj kliknete a zadáte super tajné heslo, které nikdo nezná (tím heslem je slovo bobri, taky vás to překvapilo?), dostanete se do takové místnůstky, ve které zdechl pes už dávno a pořád se tam jenom rozkládá…

Tento spolek zahaluje hodně tajemství, po kterých bezesporu všichni prahnete a nedají vám spát. Některé vám odhalím v následujících řádcích, jiná zůstanou i mému doslova orlímu zraku skryta. Děkovat mi nemusíte, stačí, když mi pošlete po sově nějaké ty dárky xD.

UPOZORĚNÍ: Háďátka, následující řádky snad ani nečtěte. Vaši krev spolehlivě uvedou do varu.

Měla jsem tu čest, nebo smůlu, chvíli si posedět ve sklepení. Trest sice odevzdán byl, ale p.p. Hafila mě potřebovala trošku více potrestat nebo se mi spíše maličko pomstít. Asi jsem jí vážně neměla lízat ty uši… Ale to v tuhle chvíli nebudu řešit, protože to není hlavní náplní tohoto článku.