Ministerstvo kouzel zase přichází s něčím, co rozvíří vlny. Úředníci uvažují o zavedení dalšího “síta” pro výběr studentů Bradavic: IQ testy.
Kdysi k tomu, aby byl člověk přijat ke studiu na Bradavické škole čar a kouzel, stačilo, aby v sobě měl dotyčný dostatek magie. Otázku toho, jestli je aspirant druhý Einstein nebo spíše Forrest Gump, nikdo neřešil. Aspoň ne při přijímacím řízení.
Dnes ovšem úředníci přišli s tím, že je třeba zlepšit úroveň kouzelnické společnosti. Jako nejsnadnější cestu k tomuto cíli vidí možnost přednostního studia pro nadané čaroděje, čehož nechtějí dosáhnout nijak jinak než předložením testu před vstupem do kouzelnické školy, jenž by zjistil stav a počet “koleček” mladých kouzelníků. V ideálním případě by se tak vyřadili ze studia ti uchazeči, kteří na něj lidově řečeno “nemají hlavu”.
Proti takovému nápadu se zvedla vlna nevole. Vyvstala pochopitelná otázka: co s těmi, které test vyřadí jako nevhodné pro bradavickou výuku? Mají v sobě magii a když se ji nenaučí ovládat, nepochybně z toho vyplyne řada nepříjemností. Žádná jiná alternativa vzdělání pro mladé kouzelníky neexistuje, protože škol čar a kouzel není tolik – kromě Bradavic se žádná jiná ve Spojeném království nenachází, nejbližší jsou až Krásnohůlky ve Francii.
Ministr kouzel sám se k tomu vyjádřil v posledním veřejném prohlášení u příležitosti znovuotevření čaromagické cukrárny, která byla prvním podnikem na Příčné ulici a po letech je znovu otevřena. Ujistil veřejnost, že on sám považuje návrh za “trapný a zbytečný”. Také nepřímo vzkázal daným úředníkům, že by měli v nejbližší době očekávat pozvání na kobereček.
Forresti Gumpové tak jsou v bezpečí. Tedy prozatím.
Pro Denního věštce Jassem Rinal
– No, asi došlo k informačnímu šumu, ale mé zdroje říkají, že tím ministerstvo sleduje něco jiného. Forrest Gump by byl samozřejmě přijat, ale pro einsteiny prý není naše škola vhodná.
– Já myslím, že vstupní esej je dostatečným dokumentem k posuzení kouzelníkova nadání a inteligence. Pokud tedy úřady touží po zpřísnění podmínek přijetí, měli by se jejich zaměstnanci zaměřit na školní komisi, která žáky na základě esejí přijímá. (A když vezmu pod úvahu text, díky kterému jsem byla zázrakem přijata, musím uznat, že zpřísněná selekce by asi nebyla ke škodě 🙂 )