Zajisté jste si všichni všimli, že se po hradě potuluje mnoho nových tváří – jednoduše nováčci. To není nic nového, jsme mezi vámi už pár týdnů. Chtěla bych se však zamyslet nad tím, co takový nováček vnímá, když vejde do hradu.
Nováčci versus ostřílení mazáci
Nováček vejde do hradu a snaží se tu rozkoukat. Je jasné, že se dříve či později dostaví do Velké síně a bude se chtít seznámit s obyvateli tohoto místa. Mnozí ze starších spolužáků nás přijali skvěle a snažili se nás vzít od počátku mezi sebe. Zarazil mne však i opačný postoj. Možná by bylo dobré se nad tím zamyslet. Ano, občas máme nějaký dotaz, na nějž by se dala odpověď někde najít. Nemluvím o tom, co je psáno přímo ve školním řádu, ale třeba na jiných místech. Ale ruku na srdce. Jací jste byli vy? Hledali jste nejprve několik hodin veškeré odpovědi, nebo jste se občas také někoho zeptali? Také poznámky o tom, jak je to strašné, když nováčci vládnou Velké síni, nejsou moc příjemné. Pak se totiž noví obyvatelé necítí moc vítáni. A přijde mi to škoda, kdekoho by to mohlo odradit.
Život v koleji
Určitě nováčky potěší, když se v koleji cítí vítaní a starší studenti je přijdou pozdravit. Jelikož jsme na hradě jen krátce, nemám moc zkušeností s tím, jak to chodí s životem v koleji, chybí mi však větší blízkost. Zamrzelo mne, když jsme si povídali v koleji a byli za to kritizováni. Pak se člověk bojí něco v koleji říct a nevím jak ostatní, ale mne už to tam moc netáhne. Proč tam potom chodit? Velká síň stačí.
Patroni
Tato myšlenka se mi moc líbila, když jsem o ní slyšela ještě jako béžová. Je dobrý nápad motivovat nováčka k zapojení do koleje a do hradního života tím, že mu někdo bude pomáhat, radit. Nenechá ho tápat. Moje zklamání však přišlo velmi brzy, když jsem zjistila, že ne vždy to tak funguje. Chápu, že patroni jsou zklamaní z nováčků, kteří se vůbec nezapojí a neodpovídají jim na sovy. Stejně tak jsou však nováčci, kteří mají přidělené patrony, ale nic to neznamená. Vše si musí hledat sami, neboť patroni se jim pomáhat nesnaží. Mé uznání patří všem skvělým patronům, kteří se rozhodli nováčkům opravdu věnovat a život na Hogu jim zpříjemnit a učinit ho snazším.
Je vidět, že nováčci i starší obyvatelé Hogu by měli co zlepšovat. A to je důvod, proč jsem se rozhodla napsat tento článek. To, že jsme všichni zde, přeci ukazuje, že tu chceme trávit čas. A je jen na nás, zda se budeme snažit si navzájem pomáhat, přátelit se, či mezi námi bude panovat rivalita a nevraživost. Myslím si, že Hog je dobré místo a stojí za to se přičinit o to, aby bylo pro všechny místem, kde jsou rádi, kde získají přátele a naučí se mnoho dobrého. Snažme se mít pochopení pro druhé.
Chiara Cheisseová
Výstižně a pěkně napsáno, – je to tak, vždycky je co zlepšovat a pokud si vždycky uvědomíme, že chyba nebývá jen na jedné straně, je to dobrá cesta k tomu, abychom se spolu cítili na hradě co nejpříjemněji, nováčci i starousedlíci… Nejdůležitější je neurazit se navěky, pokud se nás něco dotkne, on to ten druhý třeba vůbec nemyslel tak zle, jak nám to v tu chvíli připadalo…vždycky je přece možné podat si zase ruce a začít znovu a líp. Tak ať se Ti tu Chiaro líbí a najdeš si v Bradavicích dobré kamarády!
– Tak, trochu mě to zklamalo, o té kolejní místnosti a patronaci, ale jinak se mi článek líbí a něco jsi dobře vystihla :))