Selena Enail Smithová je studentkou sedmého ročníku. Letos byla vybrána, aby reprezentovala v Sedmiboji kolej Mrzimor. Stejné štěstí měli z této koleje i Paul Brewer a Teodorik Valdorius. Jak vnímá Selena podporu mrzimorských? Jaká má od Sedmiboje očekávání? Na to vše pro DV odpovídala.
Co vás přimělo přihlásit se do Sedmiboje?
Pro mě byl hlavní impulz, abych se vůbec přihlásila, ten fakt, že již jsem tady sedmým rokem, a tak jsem si ty závěrečné roky studia chtěla pořádně užít. Někdo si sice může říkat, jak si to můžu užívat, když se přihlásím do této soutěže, ale já, i přes občasné brumlání, které začalo dneska, když jsem si přečetla zadání prvního úkolu, si to v duchu užívám. A také jsem chtěla udělat něco pořádného pro kolej, abych se jí vlastně nějak zavděčila, že to se mnou vydrželi.
Jaká máte očekávání?
Ze všech stran se na nás řítí slova, jak je to těžké a podobně. Každý jsme do toho s touto myšlenkou velké náročnosti šli a předem jsme věděli, že to bude více náročné, než na co jsme zvyklí. Již předem jsem tedy počítala s těžkými úkoly, velkou časovou náročností a podobně – a zatím se tato očekávání plní.
Kolikátá nejhůře byste chtěla skončit? Jaké umístění by pro Vás bylo úspěchem?
Věřím, že každý z nás by chtěl na konci této soutěže být první, ale to se bohužel každému nesplní. Samozřejmě, že i já bych si moc přála být první, ale pro mě by byl úspěch, kdybych se umístila v první pětce a nejhůře pak na 6. až 10. místě.
Jak vnímáte poprask okolo Sedmiboje?
Já osobně jsem byla velice nadšená, když jsem se dozvěděla, že se Sedmiboj bude konat, a mnoho dalších lidí bylo také, co jsem tak vyčetla z komentářů ve Velké síni. Ale zdá se mi, že počáteční nadšení u některých lidí postupem času vyprchalo. Díky tomu, že jsem se dostala tak blízko, že jsem byla vylosovaná, se tak nějak snažím dění kolem Sedmiboje sledovat a také každou chvíli jsem v místech určených Sedmiboji. Od té doby, co se objevila první zmínka o Sedmiboji, si připadám trošku jak blázen, ale to tady raději nebudu rozebírat.
Jakou podporu vnímáte ze své koleje?
Kolej samozřejmě své zástupce podporuje, dostala jsem několik sov, kde mi spolužáci přáli mnoho úspěchů, také nějaký ten dárek se našel a samozřejmě jsem ráda, že mě spolužáci podpořili i v Síni Sedmiboje. Podpora od koleje je pro mě velmi důležitá, vždyť jeden z důvodů, proč jsem se přihlásila, je ten, že jsem chtěla pro kolej udělat něco pořádného.
První úkol se nezdá být extra obtížný. Už víte, jak žíni jednorožce získáte?
No extra obtížný zrovna není, ale také není zrovna extra lehký. Ono napsat příběh, který bude mít hlavu a patu, bude se dobře číst, bude zajímavý, je taky docela těžké. Zatím si tedy připravuju takové schéma, podle kterého to budu psát, ale ještě stále nevím, jak vůbec tu žíni získám. Tak snad přijdu na způsob, který bude zajímavý a hlavně také proveditelný.
Budete při Sedmiboji stíhat i výuku a soutěže? Nebo je pro Vás Sedmiboj prioritou?
Co se týče výuky a soutěží, tak to věřím, že to budu stíhat. Většinou stejně odevzdávám úkoly až na poslední chvíli (i když je mám už napsané) a většinou nejsou zas až tak těžké, takže se dají bez problémů zvládnout. A navíc ještě nemám zas až tolik předmětů, které nejsou extra těžké. A soutěže – většinou dělám poslední dobou takové, které nejsou příliš těžké a nezaberou příliš času, takže takto chci pokračovat i nadále. Ale samozřejmě více času obětuju Sedmiboji, naštěstí volného času mám ještě dostatek.
Navštěvujete celkem dost předmětů. Který Vás baví nejvíce?
Z předmětů nemám žádný, co by byl top nejoblíbenější, baví mě všechny předměty stejně a taky jsou pro mě stejně oblíbené. Když jsem si tyto předměty přihlašovala, nevěděla jsem, do čeho jdu, ale postupem času jsem si je oblíbila. Když jsem dokončila 1. ročník, rozhodla jsem se, že v nich budu i nadále pokračovat, a proto jsem si nahlásila i jejich 2. ročník. Kdyby nebyly moje oblíbené, tak bych v nich přece nepokračovala, že? Takže i tento fakt o něčem vypovídá.
Děkuji za rozhovor!