Jak vám, vážení čtenáři, kolegyně Fabulantová vysvětlila ve svých minulých článcích, jsou členové profesorského sboru vesměs rebelové a buřiči. Dnešního dne jsme se však dozvěděli, že tento fakt neplatí absolutně. Profesoři a zaměstnanci Bradavické školy čar a magie se umí odvázat pouze tehdy, když schází pan ředitel.
Důkazem toho byl dnešní aprílový večírek, který pan ředitel Nimrandir Elénére svolal na osmou hodinu večerní do sborovny. Své kolegy lákal na „netušenou zábavu“ a „akcičku plnou aprílových kratochvílí“.
Ačkoli bývá zvykem začínat podobné akce s půl až třičtvrtěhodinovým zpožděním, byla dnes učiněna výjimka, neboť se pan ředitel nemohl dočkat, co na jeho skvělý program řeknou hosté. 
Všichni dorazili včas. Jedinou výjimkou byla profesorka Melanie Cuthbert, která nezaregistrovala, že se nejedná o velikonoční maškarní bál a původně dorazila v roztomilém kostýmu zajíčka. Následné odmaskování jí však zabralo pár chvil, a tak na celou akci dorazila s několikaminutovým zpožděním.
Dalo by se však říci, že o příliš mnoho nepřišla. Během její nepřítomnosti se odehrál pouze proslov pana ředitele, který byl jako vždy pln suchých vtipů a rádoby neotřelých přirovnání, z nichž bránice nikomu nepukla. Profesorka Rawenclav se sice pochichotávala vždy, když pan ředitel ve své řeči zmínil kachničku, ovšem byla úplně jediná.
Po proslovu, v němž vlastně nebylo nic řečeno, již měla následovat volná zábava. Organizátor večírku v závěru svého projevu apeloval na všechny, aby se pokusili o nějaký aprílový žertík a užili si tak prvního dubna do sytosti.
Jeho slov se jako první chytil profesor Nekromacer, který si za oběť svého žertu vyhlédl profesorku Honorovou. Celý vtip spočíval v tom, že jí rafinovaně schoval kolébku s malým Jiříčkem do starého kumbálu a očekával její reakci, jež na sebe nedala dlouho čekat. Po hysterickém křiku a pláči však svůj čin přiznal. A jelo se dál. 
Otřesená profesorka Honorová se rozhodla nalézt ztracenou vnitřní rovnováhu za pomocí občerstvení, které vlastnoručně připravoval žertér dne – pan řídící. Pro větší legraci nachystal pro mlsné jazýčky i pár karamel Jazyk jako jelito. Paní Honorová se stala prvním nepříliš nadšeným degustátorem.
Po této události již chtěla většina profesorů sborovnu opustit, nicméně pan ředitel tyto kliduchtivé osoby vždy usazoval zpět do jejich křesel, přičemž proklamoval, že před koncem večírku nikoho spát nepustí. Aby rozproudil neexistující zábavu, dokonce několikrát se zářivým úsměvem zvolal: „Konec večírku, konec večírku!“, načež musel všechny své hosty, kteří vypadali značně pookřále, odhánět od dveří s halasným pokřikováním „Apríl, apríl!“.
O několik chvil později zaujaly pozornost všech aprílové pokusy Sandrika Vrizase, který se svým kolegům snažil na záda nepozorovaně připevnit cedulky s nejrůznějšími „humornými“ nápisy. Vzhledem k tomu, že si však po několikáté sklence ostružinového vína počínal značně nemotorně, podařilo se mu připevnit cedulku jedinou a to na vozík profesorky Angely Grey-Slytherin, která stále vidí a slyší hůře než všichni ostatní dohromady. S přihlédnutím k faktu, že se tento lístek z vozíku profesorky stále ještě nikdo nenamáhal sundat, drandí si to inspektorka výuky po hradě s nápisem „Miluji Sandrika Vrizase“. Ach, jak originální.
O další rozruch se postaral jiný ochutnávač žertovného občerstvení. Tentokrát to byl profesor Amon Revan Travt, který se s chutí zakousl do prasečích piškotů.
A dále se vlastně nedělo nic. Každý se bál cokoli ochutnat, profesor Vrizas dopil poslední kapku ostružinového vína a nikdo až na pana ředitele neměl chuť již více žertovat. Profesor Elénére si tento fakt po chvíli také uvědomil a večírek konečně rozpustil. Kupodivu se však ne všichni odebrali ze sborovny pryč. Profesorky Mintaka a Betelgeuse Orionis se dále bavily ve stejném tempu jako na začátku večírku až do rána.
Těšte se na další výstřel z Canonu od kolegyně Fabulantové.
Žhavé novinky z ohnivého pera.
Pro DV si vystřelil z Canonu: 