Možná, že po přečtení názvu jste došli k závěru, že vám předložím psychiatrickou nebo psychologickou nebo nějakou obdobnou odbornou studii o tom, jak zklamání předcházet a jak se s ním vyrovnávat. Obávám se, že vás trošku zklamu.
V tomto oboru jsem absolutní laik, pokusím se tedy zabývat tímto tématem z čistě laického hlediska a čerpat budu především ze svých zkušeností a názorů.
Každý z Vás jistě alespoň jednou prožil zklamání z toho, že něco dopadlo jinak, než jste si přáli, nebo se neuskutečnilo něco, na co jste se moc těšili. Já už tolikrát, že by se to ani nedalo spočítat. Dokonce jsem došla k tomu, že se nesmím na nic těšit, abych potom nebyla zklamaná, když to nevyjde. Vy to ale nedělejte, protože si myslím, že život bez těšení se na něco by byl smutnější. A také je pravda, že čím více se na něco těšíte, tím větší radost potom máte, když to vyjde (takhle to aspoň vidím já). Jen to asi s těšením se nesmíte moc přehánět, neboť když dnem i nocí na něco myslíte a potom to nevyjde, je to ohromně smutné. Také o některých věcech nebo lidech není dobré si dělat jiný obrázek, než jaký ve skutečnosti je. Může se stát, že vás potom realita zklame (nebo v lepším případě příjemně překvapí). Nemůžete toho očekávat víc, než dostanete, protože budete zklamaní. Ale když už budete zklamaní, berte to pozitivně. Když prožijete zklamání, třeba si budete potom o to víc vážit toho, co vás nezklame.
Četli jste někdy knížku jménem Pollyanna? Je o jedné dívce. Ta dívka hrála jednu úžasnou hru. Na všem hledala něco pozitivního, něco dobrého. Není to úžasné? Zkuste si i vy zahrát tu hru a možná zjistíte, kolik pozitivního kolem Vás je. A to i tehdy, když vás někdo nebo něco zklame.
Pro Denního věštce Melanie Cuthbert