Schovám se vlkům do očí,
tam možné je uniknout volnosti,
co mě svými prsty svírá.
A pak se mince otočí,
dobro je pasé a zlo nutností,
co mě bez milosti sžírá.
Pak bláznům se lidé smějí,
když nocí z mostů nad alejí
vzhůru volným pádem letí.
Published by
Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)
Autorka je kousavá potvora, která občas překoná svou lenost a něco napíše. To, že se blíží, poznáte podle jejích vrzajících kostí. Historici stále marně pátrají po jejím rodném listu.
View all posts by Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)
