Řikala včera Mrázková,
že komerci za lásku neschováš.
Že Valentýn je jenom klam,
co jednou vtáhne lidi bůh ví kam.
Jí povídám, ať neni sprostá.
Na to spolužák, co vyplivnul žvačku:
„Ich liebe spolužačku,
co vočima pořád tak krásně kroutí
až jí ráčej vypadnouti.
Že by v noci lezl po zdi ústavu,
kde jsou lidi na hlavu.“
A že jako důkaz lásky nechá vopsat matiku.
Debil. Stejně to má celý blbě.
Už je tu zase sladký Valentýn
a na mě padá splín,
má nebo nemá mě rád?
Už je tu další sladký Valentýn,
ať táhne do pryč odvětím,
mám nebo nemám se ptát?
Tak vám nevim, pani poezie, jesli vona neni zbytéč na tom vokraji sešitu …
– Mno teda, kolegyně překvapuje :-))))
Re: – A v jakém slova smyslu, pane řediteli? :-))
Re: – Mno u vás to jinak než v dobrém ani snad nejde 🙂