Už jen hodiny zbývají do konce školního roku. Čeká nás závěrečná slavnost a postup do dalších ročníků. Živě si vzpomínám, co se dělo v tuto dobu před jedním hogrokem. Téměř všichni studenti druhých ročníků okupovali chodbu se vstupem do soubojového klubu a nedočkavě hypnotizovali dveře. Toužili se konečně dostat do těch tajemných prostor, které jim byly stále uzavřeny. Uplynulo několik měsíců a mnozí z nich se v soubojovém klubu cítí jako doma. Jak získávali své zkušenosti? Jaké kouzlo jim stále unikalo? A jak si vedou ve sklepení? Odpovědi na tyto i jiné otázky najdete v tomto článku.
Denní věštec: Jakou sis koupil/a hůlku a jak probíhal její nákup?
Aimée Leavittová: Před jedním hogrokem, kdy jsem dostala přístup do soubojáku, jsem se rozhodla si konečně pořídit hůlku. Do té doby jsem měla jen kouzelné párátko. Poprosila jsem o tu nejobyčenější, vhodnou pro začátečníky. Jako začátečník si připadám doteď. – zasměje se – Mám pocit, že jsem zkazila, co se dalo. Tamhle se na mě sesypal regál, tamhle jsem udělala panu Ollivanderovi něco s vlasy… A nakonec mi v ruce skončila moje hůlka z borovice, 6.9 palců, s jádrem z havraního pařátu. V nějakou podobnou (s příměsí zvířete mé koleje) jsem doufala, takže jsem byla naprosto nadšená! Ale myslím, že kdyby mi první padla jiná, taky bych ji vzala. Musela mít přeci nějaký důvod, proč si mě vybrala, že? – usměje se –
Dario Viensky: Nyní mám cesmínovou hůlku, 9.5 palce a jádro je ze hřívy lva. Což je pro mě dost uspokojující. Jsem ve znamení lva. Chci si kupovat hůlku s mocí, ale nemám na ni ještě zkušenosti.
Katy Ritch: Hůlka, která si mě vybrala, je z habrového dřeva a má 10.3 palců. Obsahuje chlup ze hřívy lva. Naštěstí výběr hůlky nebyl moc složitý. Možná jsem rozbila pár věcí, když jsem je zkoušela, ale pššt! A ne, nevadí mi, že tam není příměs mé koleje.
Calla Torová: Výběr mé hůlky chvilku trval. Už jsem se začínala bát, jestli si vůbec nějakou odnesu – usměje se –, ale nakonec si mě vybrala cesmínka, 14.2 palce s vraním okem. Takže ne, po kolejní přísadě jsem nepátrala, protože to bych tam snad byla doteď. – zasměje se –
Stella Wiliems: Tak hůlku jsem si koupila už v prvním ročníku, když jsem měla jeden galeon nazbyt. Vybrala jsem si nejlevnější hůlku, jaká tam byla. Tehdy jsem vybírala celkem dlouho, chudák pan Ollivander. Hned jak se objevila hůlka, která mi sedla, bezmyšlenkovitě jsem ji zakoupila. Až nedávno jsem přišla na to, že má spojitost s kolejí. V mé hůlce je totiž chlup ze hřívy lva. Jsem za to hrozně ráda, že mám takovouto hůlku!
Jarrq Miekkala: Výběr hůlky trval docela dlouho. Ani jedné jsem se moc nepozdával, tu mi jedna vybouchla u nosu, tu mě druhá praštila přes prsty. Takže u Ollivandera jsem strávil poměrně dlouhé odpoledne. Nakonec mi ale do ruky padla hůlka z habrového dřeva a jako kouzlem jsem cítil, že to je ta pravá. – vzpomíná –
Denní věštec: Které kouzlo ses naučil/a jako první? Které kouzlo je podle tebe úplně to nejlepší? Setkal/a ses i s kouzlem, u kterého trvalo dlouho, než ses ho naučil/a?
Aimée Leavittová: Myslím, že první, co jsem se naučila, bylo vyvolání krysy, ale při soubojích si na něj moc často nevzpomenu, merlinužel! Ale to vlastně ani na mé zbylé dvě kouzla – spánek a uzdravení. V hlavě mám většinou úplnou tmu. – zasměje se – Všechny se mi ale podařilo naučit napoprvé. Nejsem schopná říct, které kouzlo je nejlepší celkově, moc se v nich nevyznám, ale z těch mých mi nejlepší připadá spánek.
Dario Viensky: Jako první jsem se naučil vyvolání krysy. Nejlepší kouzlo mi ukázala Hannabell. Nevím, jak se to jmenuje, ale je to zvíře, na které, když zaútočíte, tak vám ubere energii. Po konci kola ubírá navíc ještě jako normální zvíře a trvá dlouho, než ho zničíte.
Katy Ritch: Myslím, že první naučené kouzlo bylo vyvolání krysy. Nejlepší je zatím spánek. Právě ten spánek jsem se nemohla vůbec naučit.
Calla Torová: První kouzlo, které jsem se naučila, bylo vyvolání netopýrů a byla jsem v tu dobu strašně hrdá, že už něco umím. – kření se – Nejdéle mi trvalo se naučit uzdravení, které ještě neumím, ale už ho mám v odkoukaných. Tak snad se ho napodruhé naučím. Už jsem ho takhle jednou měla, ale nepovedlo se mi to. Snad teď už ano.
Stella Wiliems: Vzhledem k tomu, že jsem se za rok naučila pouze dvě kouzla, nemůžu říct, které je nejlepší. Obě dvě jsou si velmi podobná – vyvolání. První kouzlo bylo vyvolání hejna netopýrů, které mám moc ráda.
Jarrq Miekkala: Úplně první bylo vyvolání hejna netopýrů. A pak to pokračovalo dalšími vyvolávačkami. Nějakou chvíli to stačilo, pak už to ale chtělo něco víc. Uzdravení jsem okoukal docela rychle, ale spánek, to bylo peklo! Nechával jsem se mrzačit zkušenými soubojnickými harcovníky, a přesto jsem se k němu nemohl dostat. A když už, tak krach. – mračí se – Na asi stopadesátý pokus se ale podařilo a teď je spánek snad mým nejoblíbenějším kouzlem. Obzvlášť v posledních soubojích mi dost dobře padá a Wronka je z toho pomalu na mrtvici. – směje se –
Denní věštec: Máš u nás na hradě někoho, kdo ti pomáhal s prvními krůčky v soubojovém klubu?
Aimée Leavittová: Teď si nejsem jistá, jak to bylo s úplnými začátky, ale nejvíc jsem se o soubojáku naučila od tebe, Miuš. Stejně tak minimálně dvě kouzla mám odkoukané právě od tebe. Jsem ti vděčná za pomoc při prvním rozkoukáváním se v soubojáku, když ty jsi byla už o malinko napřed. – usměje se –
Dario Viensky: Ze začátku mi velice pomohla Hannabell. Zasvětila mě co a jak, pomohla mi s novými kouzly a tak.
Katy Ritch: První souboj jsem dělala s Hetty a tak nějak jsme to objevovaly. Jinak mi moc pomohla Mischel z koleje, která mi poslala aspekty a mapu sklepení.
Calla Torová: První, s kým jsem se setkala v soubojáku, byl Chvosťa, který mi dal i pár rad. Dále mě zasvětilo ještě pár lidí, například musím takto poděkovat Uně, Stelle a hlavně Bete.
Stella Wiliems: Když jsem začínala, pomáhalo mi hodně lidí. Bohužel si už nepamatuji konkrétní jména. Tuším, že nejvíce mi pomohla jedna zmijozelská slečna, ale už nevím která. Hodně věcí mi také řekli hoši Jarrq a Vrtichvostík, se kterými jsem dost soubojovala. Za to jim moc děkuji.
Jarrq Miekkala: Do úplného začátku mi byli určitě k dispozici zkušenější zelení. Poradili, co a jak, upozornili na aspekty. Postupně jsme se pak začali oťukávat s ostatními třeťáky navzájem, předávali jsme si nějaké zkušenosti, znalosti a takové to, co kdo kde zaslechl.
Denní věštec: Máš nějakého kamaráda, s kterým soubojuješ nejraději?
Aimée Leavittová: Tak to asi úplně nemám, ráda si zasoubojuji s každým, když mám čas a když mě nerozdrtí prvním kouzlem. – zasměje se –
Dario Viensky: Wronku z Havraspáru.
Katy Ritch: Docela hodně to střídám, ale nejvíc soubojů mám se Zpýťou. To znamená hodně proher, ale pozor – jedna výhra! Ano, musím se pochlubit.
Calla Torová: Nejvíce chodím do soubojáku s Bete, která teď ale bohužel nemá tolik času, a tak občas vtáhnu do kola i Unu. – usměje se – S oběma si tam i popovídám a říkám zážitky, postěžuji si nad úkoly a esejemi. Skvěle se pobavíme, zasmějeme i popláčeme. Díky, holky!
Stella Wiliems: Moc ráda mám souboje s Hetty, se kterou si vždy hezky popovídáme. Dále s Aimí a Call, které mám moc ráda. Souboje jsou s nimi vždy zábava, kromě toho, že se bavíme, celkem nám to spolu jde. Vždy byly souboje napjaté a vyrovnané.
Jarrq Miekkala: Trochu mě mrzelo, že moc zelených třeťáků obecně nebylo. V soubojáku se ostatní příliš často neobjevovali, takže byl výběr ze začátku dost pestrobarevný. Pak jsme docela pravidelně soubojovali s Chvosťou ze žlutých a s Auri z modrých, se kterou jsme se během našich soubojů pokoušeli ochočit si Smrtihlava. – směje se – Teď si soubojový klub nejvíc užíváme s Wronkou. Ta mě v posledních týdnech sice dost zkušenostně přeskočila, ale je to taková soubojová jistota a věřím, že se mi od ní podaří ledacos okoukat.
Denní věštec: Jak se ti zalíbilo ve sklepení? Baví tě víc než soubojový klub? Potěšil tě nějaký „dáreček“ za výhru nad příšerou?
Aimée Leavittová: Musím se přiznat, že ve sklepení jsem byla jen jednou, o Halloweenu, kdy jsem si vše potřebné půjčovala od své patronky Ayuš. Jak jsem neměla mapu, tak jsem tam jenom bloudila. Jednou se mi podařilo se dostat k Jacku-O‘-Lanternovi, ten mi ukázal, jak se soubojuje, a pak už jsem cestu k němu znovu nenašla a vše zas vrátila zpět. – zasměje se –
Dario Viensky: No, jak to říct. Sklepení mě pěkně štve. Porazil jsem pouze jednu nestvůru. Nyní mě hrozně prudí Goblin. Když má tři životy, tak se doléčí nad deset.
Katy Ritch: Protože jsem měla dlouhou pauzu, kdy jsem nesoubojovala, neměla jsem šanci nastřádat tolik zkušeností, abych mohla porazit Chrobáka, takže jsem se nikam nedostala.
Calla Torová: Ve sklepení jsem na příšeru ještě nenarazila. Mám i od někoho mapu, našla jsem i nějaké divné věci, ale nikdy žádnou příšeru. Asi to budu muset zase brzo zkusit. – potměšile se usměje – Takže zatím nevede ani jedno.
Stella Wiliems: Ve sklepení se mi moc zalíbilo. Nedokážu určit, jestli víc nebo méně než v soubojáku, protože je to zde jiné. Dobré ve sklepení je, že nemusím dlouho shánět protivníka, příšery jsou zde pořád. Popravdě, ještě nikdy se mi nepodařilo porazit žádnou příšeru, protože mám málo zkušeností.
Jarrq Miekkala: Sklepení se mi líbí moc! Jsem na něj zvyklý z naší kolejky, takže vlastně žádná změna. Taková Andra hrozící vám odrážečskou pálkou za to, že jíte, se vyrovná lecjaké příšeře. – rozhlédne se, jestli není kapitánka poblíž – Ale nemůžu říct, že by mě to tam bavilo víc než v soubojáku. Obojí má něco do sebe. S příšerou si nepopovídáte, ale ze spolužáka zas obvykle nevytřískáte hrudku zlata nebo rozvahu, že jo…
Denní věštec: Chceš se soubojovému klubu a sklepení věnovat i nadále, nebo tě tato místa moc neoslovila?
Aimée Leavittová: Ráda bych spíše nějak příležitostně, soubojový maniak ze mě asi opravdu nebude. Víc času radši trávím s koštětem, abych pravdu řekla. – usměje se –
Dario Viensky: Když jsem v práci, tak u toho pracuji. Mám to na druhém monitoru. Člověk se na to nemusí tak soustředit jako na úkoly a soutěže.
Calla Torová: Určitě chci v obou věcech poznat spoustu věcí a vyrovnat se ostatním. Takže s tím určitě nekončím. – mile se usměje –
Stella Wiliems: Soubojáku i sklepení bych se věnovat v budoucnosti chtěla, ale jsem ráda, že stíhám výuku a občas famfrpál. Odrazuje mě, že je složité najít protivníka na stejné úrovni. Ale jsem ráda, že tady souboják i sklepení je.
Jarrq Miekkala: Obojímu bych se určitě rád věnoval i dál. Snažím se aspoň po troškách přidávat zkušenosti, někdy se daří víc, někdy zase míň. Ale když se pak člověk naučí nové kouzlo nebo porazí zkušenějšího soubojaře, to je pocit k nezaplacení.
Jak si vede třetí ročník naší školy v soubojovém klubu a sklepení?
Zde můžete nahlédnout do přehledné tabulky. Jednotlivé hodnoty odpovídají dnu, kdy byl sepisován tento článek.
A co si myslím já (coby třeťačka) o našem soubojovém klubu?
V mém případě trvalo vybírání té pravé hůlky hodiny a hodiny. Pan Ollivander ze mne nebyl nadšený. Žádná hůlka, kterou mi na pult vyndal z nekonečných regálů, nebyla dobrá. O hůlku s práškem z lysohlávek jsem nezavadila ani pohledem, ta s havraním pařátem mě nechávala chladnou. Kdo mě zná blíž, asi tuší, po které lačnělo mé srdéčko. Ano správně, po hůlce se sovím perem. Nakonec se podařilo. (I když pan Ollivander hned po mém odchodu krámek zavřel. Říkal, že si musí jít lehnout. Tak byl ze mě unavený.) První kouzlo, které jsem se naučila, bylo vyvolání netopýrů. Spánek dlouho unikal mým drápkům, ač jsem po něm toužila hned od počátku. Za nejlepší mé kouzlo považuju léčivý dotyk, ten mě dostal už z nejednoho maléru. Velké díky patří i mému krysáčkovi Hermelínkovi, který mi hodněkrát zachránil krk. Zkušenosti jsem získávala od mých zmijozelských kamarádů. Lori, Bibi, Narci, moc děkuju! Nejraději soubojuju s nebelvírskou Birg nebo mrzimorskou Mischel. Obě ale už v soubojovém klubu dlouho nebyly. Ve sklepení se mi zalíbilo. Tedy až do té doby, než jsem narazila na Hlubinného kyklopa, kterého stále nemůžu porazit. Asi to bude ten důvod, proč jsem na sklepení trošku zanevřela a raději chodím do klubu. Každopádně se soubojům chci věnovat i nadále a zlepšovat se ve svých dovednostech.
Pro Denní věštec
Mia Whitebear