Srazové střípky

Poslední článek týkající se výjezdních seminářů je stejně jako u témata minulého týdne poskládán z úryvků některých vypracování došlých do příslušného dílu Prázdninovky.

…
Řekla bych, že je jasné, že je velký rozdíl v tom, zda jde o sraz soukromý, který si uspořádá někdo jen tak, nebo o sraz oficiální. Když jde o výjezdňáky neoficiální, tak nějak se předpokládá, že se lidi někde sejdou, zapadnou do nejbližší čajovny a tam se prostě je. Bývají to totiž srazy hlavně povídací, na kterých chcete naživo poznat ty, se kterými jinak konverzujete jen pomocí písmenek na krbech a sovách. Také jsou tyto srazy obvykle dost krátké, takže se dají zaplnit jen tím, že sedíte na jednom místě a mluvíte, nikdo se pak nebude nudit. 
Když se ale lidi sejdou na vícedenním oficiálním výjezdňáku, už je třeba nějaký program. Jakmile se sejde větší množství lidí na delší dobu, zákonitě chtějí něco dělat a ne se jen tak flákat. I když jistě, vždycky se najdou takoví, které prostě hromadné „hry“ a akce nezajímají a nejradši by celou dobu jen někde posedávali a dívali se. Fajn, já na tom nevidím nic špatného a takovým bych tuto jejich zábavu umožnila, ne každý má náladu si hrát. 
Ovšem jinak by měl být připraven program. Netvrdím, že nikde nesmí být ani chvíle volna. Ty jsou určitě potřeba. Ale musí být prokládány něčím, co tyhle volné chvíle ukrátí, jinak se lidi začnou otravovat a celý dojem ze srazu bude nenávratně pokažen. Není nutné všechny do nějakých hromadných akcí nutit. Když nechci, tak prostě nechci. Ale jistě se najdou jiní, kteří se rádi zapojí a připravenou přednášku/workshop/cokoli si užijí. 

Janel Weil

…
Nejvíce nadějí jsem vkládala do oficiálního Letního semináře. Hodně jsem se těšila, zvlášť poté, co říkali všichni na srazech hlavně o některých povedených. Jeho zkrácení na čtyři dny mi docela vyrazilo dech. Faktem totiž je, že pro ty z nás, co nejsme z Moravy a okolí, se to snad ani na ty 4 dny (zejména kvůli dopravě) nevyplatí. Určitě je to hlavní důvod, proč spousta z nás ruší svou účast na něm. Když porovnáme, kolik lidí se účastnilo oficiálních srazů v minulých letech (50-60 lidí) a dnes – slabá třicítka. Určitě to bude i v tom, že spousta těch, co na srazy pravidelně jezdila, už mezi námi není a bez nich to už pro některé nemá cenu. 

…

Vicky Charmant

V anketě jsem hlasovala pro komornější sraz. Nemám ráda davy lidí, kteří si společně nemají co říct, a naopak mi nevadí vylézt z internetové intimity na denní světlo. Sraz totiž přináší mnoho zajímavého. Pomůže velice rychle indikovat to, co klávesnice a monitor nedokáže – jestli vám dotyčný sedne i v reálu nebo ne. A obvykle na to stačí opravdu chvíle a víte, na čem jste. Na druhou stranu od srazu neočekávám to, že si najdu kamarády na život a na smrt. Mám reálné kamarády mimo Hog a v rámci zdejší komunity nehodlám vytvářet žádné extrémně osobní vztahy typu – každý den si píšeme a jsme na sobě závislí. Nemám na to čas a ani takové vztahy nepovažuji za přínosné. Na srazu mě baví to, že člověk pozná nové lidi, se kterými pak ví, o čem se bavit nebo nebavit v rámci školních sov. Takže ano, jistě, mnohé lidi, se kterými se přes sovy bavím, bych ráda poznala osobně, ale pokud se tak nestane, tak mi to nebude nijak zvlášť vadit. Navíc chodím v mudl životě do práce, takže nehodlám marnit svoji drahocennou dovolenou setkáváním s lidmi, kteří za to možná ani nestojí. Tím nemyslím nikoho konkrétně, ale u lidí, které de facto neznáte, s tímhle rizikem prostě počítat musíte. A prostě – svoji dovolenou si chci užít podle svých představ, které se neshodují s tím, aby mi někdo říkal, kdy musím hrát jakou hru apod. Takže, pokud se bude v blízkosti mého bydliště konat nějaký komornější sraz na jeden den, tak se ráda zúčastním, pokud budu mít čas, ale přes celou republiku se kvůli srazu štrachat nikam nehodlám. A samozřejmě se rozhodnu i podle toho, kdo se srazu účastní.

…

Mintaka Orionis