Zoufalci trénují na louce u lesa, vlastní stadion nemají. Doletěl jsem na místo a spatřil brankáře, odrážeče a střelce na košťatech. Dva chytači seděli na kraji lesa. Přidal jsem se k nim a dozvěděl jsem se zajímavé informace.
Zlatomír Zmatkař je zanícený ekolog. Angažuje se v kouzelnickém hnutí NPFZ (Neničte prostředí fantastickým zvířatům). Spolupracuje však i s mudlovskými organizacemi. Díky tomu se dozvěděl o problému, který trápí mudly v naší zemi.
Ústav pro výzkum magických rostlin svatého Mendela si nechal poslat z různých koutů světa tamní mandragory, aby je porovnal s domácími. V některých zásilkách však dorazili i neobjednaní tvorové. Jde o ploštice. Protože jde o zvířata nemagická, Ministerstvo kouzel se jejich výskytem odmítá zabývat, o to více o nich však mluví mudlové.
Ze Severní Ameriky přiletěla vroubenka americká. Zalíbilo se jí zde a velmi se rozmnožila.
(zdroj: zde)
Vroubenka je známá jako škůdce borovic. Nepříjemná je však také lidem, protože vniká do jejich obydlí, kde se ukrývá před zimou. Když se tam začne cítit ohrožená, vylučuje páchnoucí sekret.
Za letu je vroubenka dosti hlasitá a pomalá. Podle chytačů její chytání slouží k počátečnímu zaučení a k rozcvičce. Hodí se k tomu lépe než zlatonka, která začátečníkům uniká a tím je demotivuje.
Od pokročilejších hráčů Zmatkař vyžaduje lov blánatky lipové, která je výrazně menší a rychlejší.
(zdroj: zde)
Tato ploštice původně žila v západním Středomoří, ale podobně jako vroubenka se již přes deset let vyskytuje i u nás. Napadá hlavně slézovité rostliny, začala však ohrožovat i broskve či meruňky.
Samozřejmě jsem se chytačů zeptal, proč sedí u lesa a nehoní se za blánatkami. Ukázali na nejbližší strom.
(zdroj: zde)
Dozvěděl jsem se, že ploštice v zimě nelétají. Blánatky přezimují v koloniích na kmenech stromů, hlavně lip. Velké mrazy je dokáží zničit, ale v našich podmínkách poslední léta přežívají. Zeptal jsem se i na vroubenky. Ty jsou naopak schopné – schované v puklinách a škvírách – přežít i mrazy velké.
Díky nové tréninkové metodě Zlatomíra Zmatkaře nemají jeho chytači v zimě co dělat. Sedí na kraji lesa a čekají, až se oteplí a ploštice se rozletí.
A jejich kapitán? Ten doufá, že tréninky Zoufalců zamezí šíření zmíněných invazních druhů, a navíc se chytači vytrénují tak, že pak poprvé v historii někdo z jeho týmu chytí při zápase zlatonku.
Pro Denní věštec
Nebelbrach Mechacha