Už od rána jsme mohli potkat na Příčné ulici studentky i profesorky, které se marně dobývaly do Lékárny. S velkým očekáváním se dožadovaly Lektvaru Valpuržiny noci, aby se mohly nechat vesele olizovat plameny. Avšak ve vitríně stále visela cedulka VYPRODÁNO, a tak každá slečna, žena či dušinka odcházela s nepořízenou.
Hradem se nesla šuškanda, že snad žádná oslava letos ani nebude, a tak se třetina obyvatel rozprchla do okolních vesnic, šenků a přístupných lesů.
V odpoledních hodinách se do Velké síně začaly trousit studentky Testrálologie, které se rozhodly oslavit Beltain v Zakázaném lese. Jak tiše jsme jim my ostatní čarodějnice záviděly, když se nám nad hlavou mihly na neviditelných tvorech. V čele s madam Barbarou Arianne Lecter a hlavním strůjcem výpravy, profesorem Tadäusem Trotterticklerem, zmizely stejně rychle, jako se objevily. Vyhlížejíc alespoň malou pochodeň jsem s ostatními studenty klábosila a zabíjela čas. Najednou se objevila madam Barb s oznámením, že po výpravě nechává otevřené brány lesa a zve nás na malou oslavu Valpuržiny noci k visícím hlavám. Takový úprk jsem ještě neviděla! Přiznám se, že já sama jsem se mohla přerazit, abych si mohla zažádat o vstupenku. Tvář se mi rozzářila úsměvem, když jsem vítězoslavně s lucernou v ruce a papírkem dovolujícím mi vstup na kraj lesa běžela k připravené hranici ze dřeva.
Tam už se pomalu scházela děvčata ze všech kolejí, ale také několik profesorek. A pomalu k nám proudila další a další. Sem tam se objevil i nějaký ten chlapec, aby nám dělal společnost. Zanedlouho se na stolech opodál objevily buřty, chleby i marshmallow. Každý si tak dle libosti mohl napíchnout dobrotu na klacek a na vedlejším ohništi si ji opéct. Pár účastnic mělo po kapsách dokonce schované sýry a někteří z nás se pokusili kouzlem přivolat si pivo. Muselo nám však stačit pouze zázvorové. Abych umocnila kouzlo táboráku, vytáhla jsem kytaru a dala jsem se do zpěvu. K mé radosti se většina účastníků připojila. Kdo si svým výkonem nebyl jistý, poslouchal, jak nám to jde.
Dobrá nálada se nesla ztemnělým večerem a kolem půl deváté najednou vzplála hranice. Štěbetavé hlasy na chvíli utichly. Čarodějky i kouzelníci si vychutnávali slavnostní okamžik. Vtom se z hradu ozval šum sovích křídel. Lektvary Valpuržiny noci byly doručeny do lékárny. Jen málokteré děvče se netlačilo ve frontě u lékárny, aby si tradiční tekutinu mohlo zakoupit.
Kam se člověk podíval, tam mohl potkat plápolající děvče.
Jeden z chlapců, kteří se k nám přidali k oslavě Filipojakubské noci, zkoušel lektvar použít i na sebe. Merlinužel na vlastní kůži zjistil, že účinkuje pouze na děvčata. Dovolával se pak rovnoprávnosti mužů při pálení čarodějnic, nic mu to však nebylo platné.
Večer se pomalu chýlil ke konci a my dívky jsme pomalu dohořívaly. Kdo chtěl olizující plamínek okusit na trochu déle, zaletěl si znovu do lékárny a vesele mohl ve Velké síni plápolat dál.
Po desáté večerní nás madam Barb nahnala zpátky do hradu a my si mohli ještě sdělit své dojmy z oslavy svátku Beltain.
Letošní Valpuržina noc byla opravdu vydařená a já osobně doufám, že nás za rok čeká na hradě něco obdobného. Druhého dne jsem zašla ještě za organizátorkou akce, madam Barb, a zeptala se jí na pár všetečných otázeček.
Denní věštec: Včera jste byla tak hodná a pustila nás slavit na kraj lesa. Je to každoroční tradice, nebo to bylo výjimečně?
Barbara Arianne Lecter: Každý rok to není. Když byla v čele lesa Jostein, pamatuji si, že čas od času nabrala hromadu lidí a vpustila je k nějaké zajímavé příležitosti do lesa. Mně se ta myšlenka líbila a právě Valpuržina noc mi přišla jako skvělá příležitost k tomu, abychom k lesu vyrazili po delší době znova.
Denní věštec: Ještě jednou za tu příležitost děkujeme. Měla jste večerní program předem promyšlený?
Barbara Arianne Lecter: Není vůbec za co. Měla jsem připravenou výpravu pro studenty Testrálologie a atmosféra večera tomu tak chtěla, že jsem se rozhodla nechat brány otevřené o trochu déle, s ohněm a něčím dobrým k jídlu a pití. Takže to byla taková blesková a naprosto nepřipravená rychloakce. Skoro se až divím, že měla takový ohlas, i když nebyla možnost v lese nic sebrat, dostat magíka za účast, nic. Prostě se lidi přišli bavit a to bylo na celém večeru nejvíc kouzelné.
Denní věštec: A jak se vám vaše neplánovaná akce nakonec líbila? Jak ji hodnotíte? A můžeme se těšit i příští rok?
Barbara Arianne Lecter: Já myslím, že se akce líbila, a na to, že byla vymyšlena prakticky z minuty na minutu, se i povedla. Pokud bude konstelace a zájem, určitě se může něco zorganizovat v podobném duchu s lepším programem i příští rok. Uvidíme, co bude, či nebude.
Denní věštec: A lektvar v lékárně byla taky rychloakce? Vím, že ho pár lidí očekávalo.
Barbara Arianne Lecter: Byla jsem domluvená s kolegyní Kate, která vede Příčnou ulici, že ho necháme až na „správný moment“, až zaplanou ohně a atmosféra bude o to magičtější. Snad se obyvatelé hradu nezlobí, že jsme je nechaly celý den čekat na správný okamžik, aby se mohli správně nažhavit.
Denní věštec: Velmi vám děkuji za organizaci i váš čas na pár milých slůvek.
Barbara Arianne Lecter: Není zač. Přeji hezký večer!
Pro Denní věštec
Helen Miltonová