Stejně jako každý rok jsme i letos otočili své kalendáře na 30. dubna. Datum, kdy se tradičně slaví Valpuržina noc. Co bychom to byli za kouzelnickou školu, kdybychom si i my tento svátek patřičně neužili? Píši záměrně slovo patřičně, neboť pálení čarodějnic, nebo také Filipojakubská noc, má pro nás (pánové prominou) čarodějky zvláštní symboliku. Pojďme se společně podívat, jak jsme si oslavy na hradě všichni užili…
Už od rána jsme mohli potkat na Příčné ulici studentky i profesorky, které se marně dobývaly do Lékárny. S velkým očekáváním se dožadovaly Lektvaru Valpuržiny noci, aby se mohly nechat vesele olizovat plameny. Avšak ve vitríně stále visela cedulka VYPRODÁNO, a tak každá slečna, žena či dušinka odcházela s nepořízenou.
Hradem se nesla šuškanda, že snad žádná oslava letos ani nebude, a tak se třetina obyvatel rozprchla do okolních vesnic, šenků a přístupných lesů.
V odpoledních hodinách se do Velké síně začaly trousit studentky Testrálologie, které se rozhodly oslavit Beltain v Zakázaném lese. Jak tiše jsme jim my ostatní čarodějnice záviděly, když se nám nad hlavou mihly na neviditelných tvorech. V čele s madam Barbarou Arianne Lecter a hlavním strůjcem výpravy, profesorem Tadäusem Trotterticklerem, zmizely stejně rychle, jako se objevily. Vyhlížejíc alespoň malou pochodeň jsem s ostatními studenty klábosila a zabíjela čas. Najednou se objevila madam Barb s oznámením, že po výpravě nechává otevřené brány lesa a zve nás na malou oslavu Valpuržiny noci k visícím hlavám. Takový úprk jsem ještě neviděla! Přiznám se, že já sama jsem se mohla přerazit, abych si mohla zažádat o vstupenku. Tvář se mi rozzářila úsměvem, když jsem vítězoslavně s lucernou v ruce a papírkem dovolujícím mi vstup na kraj lesa běžela k připravené hranici ze dřeva.
Tam už se pomalu scházela děvčata ze všech kolejí, ale také několik profesorek. A pomalu k nám proudila další a další. Sem tam se objevil i nějaký ten chlapec, aby nám dělal společnost. Zanedlouho se na stolech opodál objevily buřty, chleby i marshmallow. Každý si tak dle libosti mohl napíchnout dobrotu na klacek a na vedlejším ohništi si ji opéct. Pár účastnic mělo po kapsách dokonce schované sýry a někteří z nás se pokusili kouzlem přivolat si pivo. Muselo nám však stačit pouze zázvorové. Abych umocnila kouzlo táboráku, vytáhla jsem kytaru a dala jsem se do zpěvu. K mé radosti se většina účastníků připojila. Kdo si svým výkonem nebyl jistý, poslouchal, jak nám to jde.
Dobrá nálada se nesla ztemnělým večerem a kolem půl deváté najednou vzplála hranice. Štěbetavé hlasy na chvíli utichly. Čarodějky i kouzelníci si vychutnávali slavnostní okamžik. Vtom se z hradu ozval šum sovích křídel. Lektvary Valpuržiny noci byly doručeny do lékárny. Jen málokteré děvče se netlačilo ve frontě u lékárny, aby si tradiční tekutinu mohlo zakoupit.
Kam se člověk podíval, tam mohl potkat plápolající děvče.
Jeden z chlapců, kteří se k nám přidali k oslavě Filipojakubské noci, zkoušel lektvar použít i na sebe. Merlinužel na vlastní kůži zjistil, že účinkuje pouze na děvčata. Dovolával se pak rovnoprávnosti mužů při pálení čarodějnic, nic mu to však nebylo platné.
Večer se pomalu chýlil ke konci a my dívky jsme pomalu dohořívaly. Kdo chtěl olizující plamínek okusit na trochu déle, zaletěl si znovu do lékárny a vesele mohl ve Velké síni plápolat dál.
Po desáté večerní nás madam Barb nahnala zpátky do hradu a my si mohli ještě sdělit své dojmy z oslavy svátku Beltain.
Letošní Valpuržina noc byla opravdu vydařená a já osobně doufám, že nás za rok čeká na hradě něco obdobného. Druhého dne jsem zašla ještě za organizátorkou akce, madam Barb, a zeptala se jí na pár všetečných otázeček.
Denní věštec: Včera jste byla tak hodná a pustila nás slavit na kraj lesa. Je to každoroční tradice, nebo to bylo výjimečně?
Barbara Arianne Lecter: Každý rok to není. Když byla v čele lesa Jostein, pamatuji si, že čas od času nabrala hromadu lidí a vpustila je k nějaké zajímavé příležitosti do lesa. Mně se ta myšlenka líbila a právě Valpuržina noc mi přišla jako skvělá příležitost k tomu, abychom k lesu vyrazili po delší době znova.
Denní věštec: Ještě jednou za tu příležitost děkujeme. Měla jste večerní program předem promyšlený?
Barbara Arianne Lecter: Není vůbec za co. Měla jsem připravenou výpravu pro studenty Testrálologie a atmosféra večera tomu tak chtěla, že jsem se rozhodla nechat brány otevřené o trochu déle, s ohněm a něčím dobrým k jídlu a pití. Takže to byla taková blesková a naprosto nepřipravená rychloakce. Skoro se až divím, že měla takový ohlas, i když nebyla možnost v lese nic sebrat, dostat magíka za účast, nic. Prostě se lidi přišli bavit a to bylo na celém večeru nejvíc kouzelné.
Denní věštec: A jak se vám vaše neplánovaná akce nakonec líbila? Jak ji hodnotíte? A můžeme se těšit i příští rok?
Barbara Arianne Lecter: Já myslím, že se akce líbila, a na to, že byla vymyšlena prakticky z minuty na minutu, se i povedla. Pokud bude konstelace a zájem, určitě se může něco zorganizovat v podobném duchu s lepším programem i příští rok. Uvidíme, co bude, či nebude.
Denní věštec: A lektvar v lékárně byla taky rychloakce? Vím, že ho pár lidí očekávalo.
Barbara Arianne Lecter: Byla jsem domluvená s kolegyní Kate, která vede Příčnou ulici, že ho necháme až na „správný moment“, až zaplanou ohně a atmosféra bude o to magičtější. Snad se obyvatelé hradu nezlobí, že jsme je nechaly celý den čekat na správný okamžik, aby se mohli správně nažhavit.
Denní věštec: Velmi vám děkuji za organizaci i váš čas na pár milých slůvek.
Barbara Arianne Lecter: Není zač. Přeji hezký večer!
Pro Denní věštec
Helen Miltonová