Letošní famfrpálové mistrovství bude zcela odlišné od všech předchozích: do hry se zapojí pátý tým, který nebude reprezentovat nikoho jiného než profesorský sbor a všechny ostatní dospělé (živé i mrtvé) obyvatele hradu. Do „boje“ ho povede ostřílená bystrozorka, obávaná profesorka a zkušená hráčka famfrpálu, Belatris Nithelas Malrinová. Během uplynulého víkendu fialoví „prodělali“ svůj první předsezónní famfrpálový trénink a Dennímu věštci se podařilo získat bezprostředně po jeho skončení s jejich novou kapitánkou rozhovor! Co si profesorka Malrinová myslí o svém týmu? Jaká bude její taktika? Naučí se profesorský sbor létat na koštěti? Zajímají-li vás odpovědi na tyto otázky, čtěte dále!
Co říkáš na vstup fialových do hry? Myslíš, že jde o krok správným směrem, nebo nepovažuješ za reálné, aby byly zápasy mezi studenty a fialovými brány osazenstvem školy opravdu vážně?
Do hry jsme ještě nevstoupili. 🙂 Nakolik vážně berou chystaný vstup fialových do Školního famfrpálového mistrovství studenti, to nevím, ale mezi fialovými to vypadá na „vyčkávací taktiku“. Řekla bych, že většina lidí zaujme stanovisko až po tom, jak dopadne první zápas, tak to chodí.
To je velká pravda. Odpovídá tvému dojmu z prvního profesorského tréninku? Co na něj vůbec říkáš? Jaká byla účast a disciplína fialových? Poslouchali tě na slovo?
Účast byla malá, ale ze strany několika jednotlivců velmi intezivní. Disciplína odpovídala tomu, jak fialoví ve škole po většinu času fungují: nejsou zvyklí, aby jim někdo říkal, co mají dělat. Bude nejspíš trvat, než si zvyknou.
Bezprostřední dojmy z tréninku potvrdily to, co už bylo zřejmé z debat ve sborovně: fialový famfrpál bude věcí několika jednotlivců.
Ano, také mám ten pocit. S kolika hráči jsi v tuto chvíli opravdu ochotna počítat? Přestože nás samozřejmě čeká ještě jeden trénink, takže se ještě může spousta věcí změnit…
Neřekla bych, že další trénink přinese nějaké přelomové změny v mých statistikách. Třináct lidí splňuje mé představy pro to, aby měli na to postavit se vytrénovaným a zkušeným studentským týmům, ovšem je otázka, kolik z nich bude chtít hrát a kolik z nich bude mít čas dorazit na zápasy.
Nakonec to může být všelijak.
Díky, tím mi nahráváš na další otázku! Jakou taktiku budeš jako kapitánka prosazovat? Mohou se profesoři těšit na pevný rozpis členů svého mužstva, nebo si ve své podstatě zahraje „každý, kdo přijde“? A jsi třeba nakloněna užívání bomb hnojůvek?
Hnojůvky ne. Vzhledem k očekávané hodně tenké soupisce by to pro nás bylo silně netaktické, kdyby nebyly zakázány. Studentští kapitáni, s nimiž jsme na toto téma samozřejmě mluvili, jsou taky proti hnojůvkám.
Hm, chceš po mně, abych odhalila veřejně taktiku týmu? 😀 Velmi netaktické!
Víš, ono hodně záleží na tom, kolik z mých klíčových hráčů mi před zápasem sdělí, že nedorazí. Mám několik variant, přičemž bych nerada skončila u plánu Q alias zoufalství 3. stupně, který počítá s účastí skřítků z kuchyně.
Ah, no tak máš-li v rukávu opravdu toto eso, tak jsem klidná, skřítci jsou prý dobří hráči! =D Sice je často unáší vítr, ale dá-li Merlin, bude bezvětří… Mimochodem také – obecně je známo, že většina profesorů si není příliš jistá na koštěti. Honíš profesorský sbor alespoň na Letovou plochu, nebo jsi smířená s tím, že starého psa novým kouskům nenaučíš?
Je to těžká práce, přimět je o tom jen uvažovat. 🙂 Lepší je to s mladším masem… ehm, tedy s mladšími profesory, kteří ještě nemají problémy s artrózou, revmatem, parkinsonem a tak podobně. I mezi těmi se ale najdou tací, kteří mi zavalují kabinet zprávami od Munga o jejich podlomeném zdraví – závratích, chronickém zvracení, hemeroidech, nevyléčitelných pálivých odřeninách na plochách, kam slunce nesvítí, a tak podobně. Už jsem se setkala i s návrhem, jestli by fialoví nad 160 let nemohli létat na kovaných postelích s prachovými duchnami.
Po vzoru Quijota to však nevzdávám a snažím se je přimět, aby si alespoň jednou denně zašli zalétat.
Ano, pamatuji si na onu nehodu, kdy jedna nejmenovaná kolegyně trpící patrně Alzheimrem zapomněla, že letí na koštěti, a sejmula nejvyšší dům v Prasinkách – té by se kované cokoliv s prachovou vystýlkou uvnitř rozhodně hodilo… A co ty? Také ještě lítáš, nebo jsi se svými dvaapadesáti terčíky spokojena?
Nejsem spokojena! Nemůžu být!!! Ale času na trénink je poskrovnu, navíc marně lákám Štěstí, bez něhož to nejde. Zkouším plněné fondány z Medového ráje, ale zatím nic. Kdo ví, čím se to Štěstí vlastně nejradši cpe ve volném čase, když se fláká daleko od Malrinové na Letové ploše.
Chápu. =D A mám tu poslední otázku – za svých časů jsi bývala též kapitánkou nebelvírského famfrpálového mužstva: jak jsi na tom nyní se svým vztahem k Nebelvíru? Umíš si představit, že poženeš fialové v „plné polní“ proti své mateřské koleji bez výčitek svědomí – nebo se na to naopak těšíš?
Cha, zajímavá otázka. 🙂 Vždy jsem jako fialová fandila týmu své někdejší koleje, ale teď mám zodpovědnost vůči svému postu, svému týmu. Proti Nebelvíru nastoupím jako proti jakémukoliv jinému družstvu a budu se naprosto stejně snažit je porazit. V nebelvírském týmu se mi vždycky hrálo moc dobře, ráda na to vzpomínám. Ale o to kouzelnější bude tohle setkání z druhé strany. Myslím, že se velmi rychle zbavím chvění v žaludku, když vyrazím proti někomu v červeném hábitu. Těším se nesmírně! 😀
Ale zajímalo by mě, jak se k tomu stavíš ty. 😉 Střet zájmů?
No, také jsem už nad tím přemýšlela… Ve své podstatě mi to je jedno, ráda budu svým studentům soupeřem – ovšem nevím, jak by mi bylo ve chvíli, kdy bych věděla, že případná výhra nad námi by Nebelvíru přihrála pohár do koleje – zejména pokud by bylo jasné, že případná výhra profesorů nepřihraje pohár do sborovny… Doufám, že k takové situaci nedojde. V opačném případě bych musela zvážit svou aktivní účast na takovém zápase.
Děkuji za příjemný rozhovor a přeji pevné nervy, skvělou sezónu a ještě lepší fialový tým!
Díky!
