Když se podívám v posledních dnech do Denního věštce, je to tam jako po vymření. Ty tam jsou časy, kdy se člověk mohl učíst k smrti a stále bylo co číst. Dneska otočíte stránku a máte hotovo.
Přišlo mi to jako záhada, a tak jsem se rozhodla zjistit víc.
Hned jak jsem vešla do redakce, utrhnul se na mne nervózní Orionis, co tady, u Merlina, chci a ať si to tedy rychle vyřídím a vypadnu.
Zůstala jsem na něj zírat. Je pravda, že jsme s manželem měli pocit, že se místo solidního jídla živí odpadky a vlasy mu v jeho ani ne dvaceti letech řádně zešedly. Ale že by na tom byl až tak zle? Že by se na něm podepsala tíživá finanční situace?
Vydala jsem se dál a málem jsem byla přizabita slečnou Mystifikací, která zuřivě pobíhala po redakci a hledala svoje gumičky. Když se mi po dvou hodinách podařilo vymotat z jejích vlasů (čas od času by se jistě vyplatila trocha šampónu!), mohla jsem pokračovat dále.
Na okně redakce si lebedila Mintaka Orionis v zeleném oblečku. Když mi zdlouhavě vysvětlovala, že opravdu, ale opravdu nechce skočit, zjistila jsem strašnou věc! Mintaka típala jeden zelený doutník za druhým a spokojeně se pochechtávala.
„Dá to docela práci je sehnat… ale když už jste tady, nechcete také?“ zachrastila krabičkou a mně se naskytl pohled na zelené, dýmavé zlo! Které odhání zodpovědné redaktory od jejich práce! A … a vůbec!
Zděšeně jsem tedy utekla a ponechala !zelenou! Mintaku na jejím okně.
Jak jsem tak utíkala, téměř jsem vrazila do Sophie Glis Glisové a kolegyně Letitie, které živě debatovaly o tom, kterak má žlutá barva pozitivní vliv na lidskou mysl. Ale že by o tom napsaly článek, to ne!
Midara Kilahima jsem objevila na střeše. Poskakoval a volal, že je včelička. Asi se na něm podepsaly ty Vánoce…
A ostatní? Ostatní umřeli! Tak je to!
Tak se mi zdá, že já jediná jsem si zachovala zdravý rozum a trochu zodpovědnosti k psaní článků! Ale teď mne omluvte, musím jít manželovi vyprávět pohádku na dobrou noc.
😀 – skvělý článek! 😀
– Krásny článok. A ja idem teda napísať ten o pozitívnom vplyve žltej farby… 😉