Dobrá koupě aneb Malé zázraky všedního dne

Jste smutní, že nemáte unikátní kartičku z čokožabky s obrázkem pana Orionise?
Nezoufejte! Na to, aby měl radost ze života, nemusí člověk hned vykonat něco světově velkého, nemusí vyhrát Sedmiboj, chytit zlatonku v rozhodujícím zápase sezóny nebo se stát Snaživcem roku.

Stačí si pořádně všímat malých událostí, které sice nezvrátí běh světa, ale přesto potěší. Radovat se z maličkostí a neužírat se, že v životě nebudete mít ani na kadibudku v Godrikově Dole!

A co že mi způsobilo takovou radost?

Třeba když jsem 10. listopadu díky ne moc pěknému slovu slovu Furnunculus dosáhla tří tisíc tři sta třiatřiceti průchodů v Ďáblově jámě.

To se mi tak zalíbilo, že jsem se zařekla, že už do Jámy nikdy nepůjdu, abych si to číslo 3333 nepokazila. A vydržela jsem to dost dlouho! Jenomže pak přišly Vánoce, já toužila po vánočním stromečku a došly mi veškeré zásoby fazolek potřebné k získání zelených kartiček. A tak jsem přece jen do Ďáblovy jámy opět vlezla a párkrát ji šťastně přešla, až jsem nalezla i příslušný poklad. Že to s kartičkami nebylo tak jednoduché a že došlo i na popáleninovou mast, to určitě tušíte, ale nakonec se přece jen podařilo a já ještě celá očouzená, avšak šťastná ten svůj stromeček dostala. To byla euforie!

Co mě ale pořádně zlobilo, byly chilli papričky. O magíka Dračí dech jsem usilovala už od léta a do školní kuchyně jsem chodila prakticky každý den, a to v různé hodiny, ale kuchyňští skřítci mi škodolibě nabízeli tu bramboru, tu jahodu, tu ananas, ovšem papričku nikdy. Taky už máte pocit, že asi žádné chillipapričky vůbec neexistují?

Až konečně v noci z 15. na 16. ledna jsem nějak nemohla usnout. Bylo už dost po půlnoci a já jen tak nezávazně nakoukla do Velké síně, jestli tam není někdo podobně postižený – a co nespatřím: hlouček okolo madam Anseioly a p. George se nalévá obyčejnou vodou a z jejich hovoru ke mně zalétne: „Je tam!!“ „Hlavně neplivat oheň!“

Koho by napadlo, že tenhle čas je vhodná doba k návštěvě kuchyně – vždyť v tuto dobu podle rozpisu otevírací doby vůbec otevřená nemá být! Ale opravdu, můžete mi věřit – chilli papričky vážně pálí jako čert!

A konečně se dostávám k poslední šťastné příhodě. Určitě byste už rádi věděli, o jakou „dobrou koupi“ jde v titulku tohoto článku. Chodíváte se taky koukat do obchodů na Příčné, i když víte, že váš měšec zeje prázdnotou? Já ano, a vždycky náramně vtipně říkám, že se musím podívat, jestli tam nedávají něco zadarmo. A teď si představte, co se mi stalo před třemi dny: prohlížela jsem si u madam Malkinové zboží zavěšené na ramínkách a všimla si docela pěkných modrých kalhot.

Na cenovce bylo napsáno 0-0-0! Myslela jsem si, že asi špatně vidím a honem si přeleštila brýle, ale ty nuly tam byly pořád! Přitom to byly zbrusu nové kalhoty! Nevěděla jsem, jestli to není nějaký žert nebo past, ale když jsem si kalhoty vyzkoušela a velikost mi úplně přesně sedla, rozhodla jsem se, že to zkusím. U pokladny seděla nějaká skřítka a když jsem jí modré kalhoty podala, přečetla si cenovku a úplně bezvýrazně a bez jakéhokoli pozastavení odříkala: „Nula galeonů-nula srpců-nula svrčků.“ Poté mi zboží normálně zabalila a já s balíčkem odkráčela, aniž bych zaplatila jediný svrček.

Pořád jsem se trochu bála, že až přijdu domů, nebude v papíru nic, anebo že až si kalhoty obléknu, najednou mi zmizí a já se někde mezi lidmi ocitnu jenom ve spodním prádle – ale ne! Kalhoty jsou úplně v pořádku a doopravdy jsem je získala zcela zdarma. Tomu říkám výhodná koupě!