O Larrie, jejích dojmech z prvního úkolu a ještě o ledasčem jiném…

Co nám prozradila naše šampiónka? V tuto chvíli už určitě přemýšlí nad druhým úkolem. Dost možná už ho i odevzdala, ale to je zatím supertajné. Ale o tom prvním už nám něco málo říct může. I když konkrétní řešení jednotlivých šampiónek ještě k dispozici nejsou…

Sophia: Ahoj Larrie, gratuluji k úspěšnému vykonání prvního úkolu! Zatím je to hodně vyrovnané. Ale to byla jen hádanka, nic kreativního, že?

Pořád se mi ale zdá, že se o turnaj dost nemluví, jak vidíš, snažím se to změnit…

Jak moc jsi ještě vázána tajemstvím teď, kdy jsou body už přiděleny? Sice teď mají ostatní zkusit řešit úkol, takže prozrazovat odpověď asi nemůžeš, ale nějaké dojmy? Prostě, cokoliv, co nám prozradit můžeš… Musela ses radit s asistentem? Přiznám se, že já zatím na zadání koukám a moc nechápu, co se po mně chce – i když angličtině rozumím líp než jsem čekala.
Ale ta malá slovinská Helena se drží, co? Bavíte se nějak šampiónky mezi sebou?

Larrie: Moc díky za gratulaci k úkolu! 🙂 Máš pravdu, tentokrát nešlo o nic kreativního a z toho, co se píše v pravidlech, nejspíš ani mnoho kreativity v úkolech nebude. Sice teď proběhly nějaké změny, takže nemohu odhadnout nic najisto, ale myslím, že kreativitě se budou organizátoři snažit vyhnout – představuje mnohé jak hodnotící překážky, tak překážky jazykové, na které by si mohlo (a ne neprávem) stěžovat osazenstvo našich Hogwarts a VB. Obzvlášť stojíme-li proti rodilé mluvčí. Mám ten dojem, že od toho se budou organizátoři držet dál, ač mě to zamrzí, protože tvůrčí činnost mě baví, je to moje nejsilnější stránka a je jedno, v jakém je jazyce. 🙂

Co se týče toho, proč se občas objeví jen něco na fóru a u nás toho není tolik… Já se absolutně nedivím. Ono ani to fórum není nikterak živé. Když člověk dorazí na IRC chat, není tolik aktivity ani tam. Takže vzhledem k tomu, že není až tak ostře sledovaná ani hlavní scéna Turnaje, není žádného divu, že mimo hlavní scénu je toho ještě méně. Řekla bych ale, že jak Věštec, tak Trimeles a nyní oznámení na úvodce dost přispívají tomu, že jsou lidi upomínáni, že nějaký Turnaj existuje a v jaké fázi se v něm zhruba nacházíme. Takže situace se rozhodně zlepšuje, což je super. 🙂

Prozrazovat vyloženě svoje vypracování nemohu, ale předpokládám, že o dojmech něco říct můžu. 🙂 Překvapilo mě, že první úkol se dal zvládnout tak rychle, až jsem se po jeho odeslání děsila, že jsem něco zjevného přehlédla, a až do zveřejnění výsledků jsem seděla jako na trní.

Dojmy jsou vskutku rozporuplné. Lehce mě mrzí forma zadávání a průběžné změny v pravidlech, které, chápu, jsou nutné, ale dost to ubírá na prestiži soutěže. Zadání bylo takové… Trochu nejednoznačné. Člověk si uvědomí, jak jsme od nás z Hogwarts rozmazlení tím, že víme přesně, co se po nás chce, v jaké délce, kde jsou mantinely. Tady jsme pořád dost v mlze, hodně věcí nevíme. A to nemluvím jen o tom, že třeba stále netuším, jak a kdy bych případně mohla změnit asistenty, nebo kdo je tím tajemným, který úkoly hodnotí. Jde i o formu, kterou jsou úkoly zadány. A opět si uvědomuji ten poklad, který leží v organizaci našich soutěží, při kterých víme předem, co se hodnotí, co má jakou bodovou váhu, nač se zaměřit. Tady to neexistuje, což člověka trochu zaskočí a je v té slepotě ještě víc. Nikdo ale neříkal, že to pro nás bude lehké, takže s tím se dalo počítat. 🙂

Jsem ale ráda, že je po prvním úkolu a já teď vím, že je potřeba pojistit si vypracování ve všech možných směrech. Odpovědět na vše, i když se na to třeba zadání přímo neptá. V prvním úkolu jsem na poslední chvíli přidala pár věcí, což nám nejspíš zachránilo krk. Měla jsem špatný pocit, že jsem se víc nerozepsala, nevysvětlila jsem, jak jsem se dopracovala k odpovědi na první tři hádanky – prostě jsem jen zmínila jejich řešení v domnění, že klíčová je až finální otázka. Příště už si na tohle dám lepší pozor. Ale nebylo tak složité na první tři hádanky přijít. První a třetí byly hned, u druhé jsem musela chvilku hledat, ale také to bylo nic nemožného. Svědomí mě hryzalo až po odeslání závěrečného formátu úkolu, který jsem dle svého aktuálního mínění měla rozhodně rozpracovat lépe a nebrat to tak stručně. Vím dobře, proč všechno píšu obvykle na tři kilometry, takže tady se k tomu vrátím. 😀

Nicméně teďka po vyhlášení je pocit z prvního úkolu dobrý, samozřejmě. 🙂 Ulevilo se mi, že už víme, na čem zhruba jsme, jak je k úkolům třeba přistupovat. Už víme i něco o Jenny a Heleně – že Jenny je přesně taková, jak ji HOL popisuje, a že Helenu rozhodně není radno podceňovat. Jsou to obě hrozně šikovné holky a je to čest se s nimi takhle utkávat. 🙂

Co se týče rady – první úkol jsem prvně vypracovala celý sama a za Nichem jsem šla až se svým řešením – poradit se, co si o něm myslí, jestli jsem na něco nezapomněla, jestli ho k tomu nenapadá ještě něco dalšího. Prodiskutovat finální odpověď, která mi přišla až směšně jednoznačná a ve které jsem hledala nějaký chyták, protože řešení přišlo lusknutím prstů. Mám sklon dělat věci složité, a proto i v ostatních věcech hledám složitosti, takže tady to nebylo výjimkou. Nich mě hodně uklidnil, přidal svůj nápad a de facto jsme se shodli, že takto to vypracování je dle nás správně a pošleme ho v tom formátu. Je super někoho takového vedle sebe mít, dost mi to pomáhá a uklidňuje. 🙂

Co se týče komunikace s holkama – v nějakém větším kontaktu bohužel nejsme. Bavila jsem se jednou s Jenn na IRC, s Helen zatím vůbec, ale doufám, že se to změní. Byla by škoda nepoznat je v průběhu klání blíž, je to skvělá příležitost. A obě jsou to hrozně zajímavé osobnosti, takže jsem na ně strašně zvědavá. 🙂

————————————————–

A nejenom, že na turnajovém fóru člověk může poznávat zajímavé nové lidi – ono je tam taky možné dovědět se věci, které jste nevěděli o těch, o kterých jste si mysleli, že je znáte! Tak například já jsem si vždycky myslela, že Larrie je tak pětadvacetiletá vysokoškolačka… I když jsem se jí na to nikdy neptala. Ovšem topic Introductions na fóru je opravdu líhní překvapivých informací…ostatně proč myslíte, že tam pořád šťárám?
Takže nyní už vím více:
Hey guys!

Woohoo, finally heeeere! It’s amazing to be a part of this! I’m so glad I can be here with all of you! My name is Larrie, I’m the Hogwarts.cz champion, currently a sixth year Ravenclaw student and the Head Girl of my house. Among my fav subjects at Hogwarts are Ancient Runes, Charms, Astrology and Arithmancy.

In real life, I’m 18. I passed the IB in the UK, then I moved back to my beloved Prague, and I am currently taking a gap year. So I’m getting tons of work experience for my universities (psychology, yaay xD), I work (though that’s a topic.. ), occasionally do something ridiculously creative and well – I do procrastinate a lot, that‘ s a hobby. ;D I’m just about to undergo some entrance examinations for the universities, so I find TT a great way to relax and have a bit of fun, so that I don’t freak out much.

I am so excited for the tournament and getting to know all of you guys!

Jejda, tak Larrie je teprve 18? No, ale hlavně nevím přesně, co je IB v UK, nejspíše nějaký studijní pobyt v Anglii?
A tak jsem hnedka nastartovala sovu…

Jak dlouho jsi tam byla a co jsi studovala? Něco jako gympl? A „gap year“ znamená, že sis dala rok pauzu od školy? A že teď chodíš do práce, nebo jak? Pak jsem pochopila, že se chystáš na přijímačky na psychologii? Tak si říkám, jestli to do článku nepřidat taky, když takové věci nevím o tobě já jako hyperzvědavá novinářka, tak co teprve laická veřejnost?

Larrie: IB je International Baccalaureat – je to takový hnusný mezinárodní program matury. Je to de facto šest maturitních předmětů, jedna filosofie (TOK) a CAS hours – to je 180 hodin „veřejně prospěšných prací“ na poli sportu, společnosti a kreativní činnosti. Plus „extended essay“, to je taková… hm… 4000 slov, obdoba seminárky nejspíš. Píšeš to celé dva roky, sama si vybíráš předmět a téma, máš nad sebou supervizora…

A jo, v podstatě se jednalo o jakýsi gympl, bylo to ale mezinárodně pojaté, Britů tam bylo minimum, spíš tam byli samí Amíci. Dostala jsem se tam díky stipendiu po skončení kvarty tady na gymplu v Praze. A byla jsem tam tři roky – loni jsem odmaturovala, takže v podstatě o rok dřív než moji vrstevníci, což se trochu mstí.

Jinak přesně – „gap year“ je rok mimo školu. V zahraničí se to dost provozuje, univerzity právě upřednostňují lidi, kteří si ten gap year dali, protože mají údajně víc zkušeností a zakusili ten „reálný svět“. A je fakt, že poslední rok mě naučil snad nejvíc za celý život, hodně mi dává a jsem ráda, že jsem ho měla. Chodím na praxe, do práce, dělám si nostrifikační zkoušky (uznání toho zahraničního maturitního vysvědčení) z češtiny a ZSV.. a prostě konečně žiju. To IB bylo tak náročné, že jsem fakt spala poslední rok studia dvě hodiny v kuse, pokud vůbec, a bylo to cca 15 hodin učení denně.. ono se to blbě popisuje takhle.

A jo, chystám se na přijímačky na psychologii – proto ty praxe a tak.

No ty jsi ale fakticky neuvěřitelná – to jsi při tom všem stihla ještě primusovat a šéfredaktorovat, vyhrát Sedmiboj – ó, no to snad ani opravdu není možné ventilovat, to bychom se museli jít všichni zahrabat:) Takže, nebylo by dobré za účelem zlidštění uvést taky nějaké tvé nedostatky?

Dvakrát jsem propadla na Hogu – jednou kvůli mrazáku, podruhé kvůli tomu, že jsem se vykašlala na NKÚ. Loni jsem už NKÚ udělala, bylo to ale jen dvě z pěti, což byla ostuda obrovská – byla jsem jediná, kdo si těch pět zapsal.

Noo, jinak loni jsem si nabrala 30 předmětů a skončila asi s šesti, protože jsem zjistila, že bodohrotičství není pro mě a přijdu si při něm hrozně egoisticky.:D Nicméně trochu selhání to bylo, z třiceti na šest je dost.

Jako další menší selhání beru odchod do mrazáku, kde jsem byla 4 měsíce. Sice jsem ho potřebovala a strašně moc mi dal – dnes si nedovedu svou existenci na Hogu představit bez něj – fakt mě naučil, ale důvody k odchodu byly náhlé a brala jsem to trochu jako že nechávám kolej ve štychu.

Loni na podzim jsem kvůli mudlovské práci totálně selhala v koleji. Možná i proto to odhlášení předmětů. Nicméně byla jsem 14 dní nepřítomná a kolej totálně chcípla. Už se, tedy na bodové bázi, neprobrala. A co mě mrzí nejvíc – v listopadu naprosto odumřel Corvinus, právě kvůli mé nepřítomnosti.

Co se týče obecně špatných vlastností – jsem vztahovačná, to o sobě vím. A jsem všetečka – musím být u všeho a ačkoliv si připadám senilně, jak průběžně na hogu stárnu a mám ty zkušenosti, tak nesnesu, když u něčeho nejsem. Což může být krajně nepříjemné. Řekla bych, že jsem i unáhlená, ale mám ten dojem, že chyb z unáhlení jsem už udělala tolik, že mě to naučilo a dávám si na to nyní pozor. No a samozřejmě – neodhadnu svoje schopnosti. Nakládám si moc práce a aktivit, kvůli kterým pak nespím, jsem ve stresu a kdesi cosi. To se snoubí s perfekcionismem, který dnes již považuju více za negativní než pozitivní vlastnost. Dělám věci buď na 150%, nebo vůbec. A když není čas, toho „vůbec“ je víc než těch 150%. Ne vždycky musí být všechno dokonalé, což vím, ale nenaučila jsem se ještě se dle toho řídit. A pak, když něco vymyslím a vím, že jsem do toho ten prefekcionismus dala, jsem jak prskavka na kohokoliv, kdo si dovolí zpochybnit tu myšlenku a vidí tam něco špatně. Tam se ta háklivost a vztahovačnost projevuje asi nejvíc.

A velkým nedostatkem je přílišná citlivost,. Jsem prostě cíťa, víc bych do toho nedloubala. 😀

Původně jsem tu Larriinu tříkilometrovou odpověď chtěla nějak zkrátit a zestručnit, ale pak jsem si řekla, že právě ta její důkladnost a perfekcionistická poctivost by se vytratila. Takže tady ji máte v celé kráse. Larrie je neuvěřitelně schopná, výkonná a kreativní osůbka, ale nafoukaná opravdu není, naopak je hrozně skromná a sebekritická.
A dneska slaví narozeniny (takže devatenácté?), ke kterým jí její „dítko“ Corvinus Declaratio připravilo speciální larriovské číslo.

Tak já se přidávám alespoň s tímhle rozhovorem – je báječné, že máme mezi sebou takovou šampiónku, jako jsi ty, Larrie! Všechno nejlepší! Měj se zatím moc fajn, jsem moc ráda, že sis na mě udělala čas. Moc si toho považuju!