Wenai Lafayette: „Vůbec ničeho nelituju, spíš naopak – moc mě to baví.“

Wenai Lafayette má za sebou mnoho aktivních let i úspěchů. Na náš hrad přišla v roce Zima 2008 a záhy po svém zařazení do Zmijozelu se zapojila do tvorby hradní módy. Byla členkou dvou módních spolků – Šikmé ulice a Skrývanky Pod Magnólií. Nadání prokázala v řadě kvalitních úkolů a soutěží, z nichž mnohé získaly svou věčnou slávu v archivu školních prací. V roce Léto 2015 získala prestižní studentský řád Snaživec roku s počtem 10 954 bodů, což je jeden z nejlepších výsledků v historii. Excelentní výkon prokázala také ve zkouškách OVCE, které složila v roce Zima 2016 z předmětu Soví orákulum. V Sedmiboji 2016 obsadila druhé místo. Stala se také zástupkyní vedoucí Příčné ulice a následně i odpovědnou vedoucí Příčné ulice.

K příjemnému rozhovoru jsme se sešly v hostinci U Tří košťat. S radostí mohu říci, že se slečna Wenai nebránila žádné mé všetečné otázce.

Denní věštec: Ahoj, Wenai, děkuji, že sis na mě udělala čas. Začnu hned první otázkou na tělo. – usměje se – Není tajemstvím, že návrhařinou žiješ… vlastně od svého prvního roku zde na hradě, že? Čím si tě tato umělecká činnost získala? Co bylo tou prvotní jiskrou, která v tobě zapálila opravdové nadšení tvořivého umělce?

Wenai Lafayette: Já uměním žiju už docela dlouho, tedy i před nástupem do Bradavic. Není to jenom návrhařina, ale i malba a kresba a různé další výtvarné techniky. Velmi ráda tvořím cokoliv uměleckého, takže když jsem zjistila, že je možné tvořit tady oblečení, nadšeně jsem se toho chytila.

Denní věštec: Tedy se umění věnuješ i u mudlů, nejen zde na hradě? – zvědavě se zeptá – Je o tobě známo, že mezi tvé zájmy patří tetování. Máš nějaké na vlastní kůži? – usměje se –

Wenai Lafayette: Ano, i u mudlů. V současné době studuji Komix a ilustraci pro děti na Fakultě Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. To jméno je strašně dlouhý. – rozesměje se – No jistě, že mám tetování. Když jeden tetování dělá, tak je těžké nějaké nemít. Mám taková, co mi dělali jiní, i další, co jsem si dělala sama.

Denní věštec: Ach, jsi tedy umělkyně duší i tělem! Ne že bych o tom předtím pochybovala. Ve studiu ti samozřejmě přeji hodně úspěchů, ale zpět k našemu hradu. Tvé ruce už mnohé ušily a vykouzlily. Máš raději šití oděvů, nebo tě spíše těší tvorba předmětů? Nebo bereš v úvahu cokoli a těší tě zkrátka čistě ta tvořivost? A v čem hledáš inspiraci pro svou tvorbu nejčastěji?

Wenai Lafayette: – usměje se – Obojí. Baví mě obojí. Každé z toho má své kouzlo. Dost mě baví výroba předmětů na zakázku, ať už soukromých, nebo pro koleje, ale když má člověk svobodu v tom navrhnout si cokoliv, taky je to super. Ráda navrhuji magické věci, oblečení s kouzelnickou tématikou. Mudlovské oblečení mě moc nebaví.

Denní věštec: Máš nějaký vlastnoručně ušitý oblíbený kousek? Pokud ano, který to je? – zvědavě si Wenai prohlédne –

Wenai Lafayette: Jo, to mám. – přikývne – Jsou to šaty z Klatobergu, které jsou ušité podle modelu, který jsem ušila pro svou první kolekci. Jsou takové svěží, zelené a lesní. – ukáže Nerys nákres –

Denní věštec: – zálibně si prohlíží nákres šatů – A ještě k té fantazii, inspiraci tedy hledáš ve fantazy příbězích, kromě své vlastní fantazie? Můžeš případně uvést nějaké příklady fantazy knih a filmů, které tě inspirovaly?

Wenai Lafayette: Ano, mou velkou inspirací je Zaklínač. Pak můj milovaný Tolkien, také Lži Lockeho Lamory a ještě bych jmenovala Příběh umění od Gombricha. Což tedy není fantasy, ale spisek o dějinách umění – historické obrazy a iluminace jsou taky mou velkou inspirací.

Denní věštec: Děkuji za příklady. Myslím, že i proto tvá tvorba působí tak kouzelnicky, že se v ní snoubí fantazie s historií. Něco, co je kouzelníkům blízké. Co tě vlastně přimělo k ucházení se o pozici vedoucí Příčné ulice? Bylo to přirozené vyústění toho, že jsi byla zástupkyní předchozí vedoucí, Kate Resey, nebo to byl náhlý popud pod vlivem nových nápadů, touha Příčnou ulici změnit k obrazu svému?

Wenai Lafayette: No, popravdě, snila jsem o tom, že budu vedoucí na Příčné už jako studentka. Věděla jsem, že když absolvuji, nechci tu studovat donekonečna ani školu opustit, a tohle bylo prostě přirozené vyústění toho všeho, co jsem dělala.

Denní věštec: Myslím, že to tak vnímají i mnozí obyvatelé hradu, že jsi k té pozici přirozeně směřovala. Archiv výjimečných prací obsahuje nejedno tvé umělecké dílko. Když jsme u těch nových nápadů… Nelze přehlédnout magický portál, před kterým ráda postáváš. Jak tě napadlo ho vystavět? A znamená to, že by se časem na hradě mohly vyskytovat ve větší než ojedinělé míře různé… hm, doplňující prvky na pozadí, které by dokreslovaly naše rozpoložení, doplňovaly naše outfity? – zvědavě chrlí jednu otázku za druhou –

Wenai Lafayette: Ale to vůbec není magický portál. To je jenom kousek hradu. Portál je to pojmenováno jenom jako architektonický prvek, který se na obrázku vyskytuje. A bohužel ve větší míře na hradě nebude. Je možné nechat si ho zhotovit na zakázku pro profesory a zaměstnance.

Denní věštec: Kdepak, je magický, na pohled. – usměje se a zablýskne jí v očích – To abychom se připravili na situaci, kdy bude na hradě záplava žádostí o fialový hábit. – zasměje se – Portál je každopádně působivý. V letním konkurzu na pozici vedoucí Příčné ulice jsi uspěla. Jaké byly tvé první dojmy z nové funkce? Neděsila tě nově získaná odpovědnost? Jak sis v nové roli zvykala? Byl to velký chaos? A po pár měsících ve funkci… nelituješ svého rozhodnutí?

Wenai Lafayette: Oh, děkuji. – polichoceně se uculí – No, byla jsem zmatená jak lesní včela, ale nutno podotknout, že já jsem ze začátku zmatená ze všeho. – zasměje se – Ve skladu jsem se pohybovala dost opatrně, abych náhodou neshodila všechny police a my nepřišli o půlku Příčné. Ale už jsem si docela zvykla a vůbec ničeho nelituju, spíš naopak – moc mě to baví.

Denní věštec: To je asi ideální, pokud člověk dělá svou práci s nadšením a radostí. Jak je to s podporou vedení školy a Ministerstva kouzel? Drží tě spíše zkrátka, nebo máš hodně volné ruce v tom, kam se Příčná ulice bude dále rozvíjet?

Wenai Lafayette: No, vedení školy ani ministerstvo do mé práce zatím nijak moc nezasáhlo. Jak se bude Příčná rozvíjet, jsem napsala ve svém přijímacím dopise a ani k tomu neměli námitky. Snad jen v případě těch portálů a průhledů. Původně jsem je chtěla dát do prodeje – tedy, byly by hodně drahé a patrně jen pro profesory, ale není to s nimi tak jednoduché (kvůli pozadí ostatních předmětů), takže nakonec zůstávají soukromé.

Denní věštec: – pokyvuje zamyšleně hlavou – Na pultech obchodů se poslední dobou často objevují nové kousky, jejichž autory jsou hogwartští studenti. Jak se stavíš k jejich tvorbě, jsi za ni ráda? Podporuješ ji? Hodláš hradní návrháře nějak stmelit, rozvíjet tvořivého ducha v celém hradě a jeho okolí, nebo to necháš spíše na jiných?

Wenai Lafayette: Já jsem nesmírně ráda za navrhování studentů, zejména proto, že v současné době na Příčné ulici nepracuje žádný návrhář, tak by bez studentů nebylo skoro co prodávat. Co já vím, tak studenti mají nějakou svou návrhářskou skupinu, kde se spolu baví, radí si a podobně. Já se jim do toho nepletu, jenom jim občas vzkážu, co by třeba bylo potřeba navrhnout. Možná později založím něco sama, teď ale mám práce dost.

Denní věštec: To zní rozumně. Ano, o tom, že se studenti nějak schází, radí si, jsem už pár informací zaslechla. Určitě musíme vyslat Hradní drbnu, aby o tom pro Denní věštec zjistila více. – poznamená si rychle poznámku na okraj pergamenu – Tu hromadu práce si umím představit, je skvělé, že můžeš studenty oslovit a případně tak hradu poskytnout zajímavé novinky. Příčná ulice mívala tendenci nějaký čas naplno žít a nějaký čas usnout zimním spánkem. Momentálně to v obchodech žije. Stíhají obchodníci obměňovat a doplňovat zboží, nebo návštěvníci Příčné spíše výlohy okukují a nic nekupují? Myslíš si, že je hrad spíše plný šetřílků, nebo kouzelníci neváhají za pěkné hadříky a věci utrácet? A je něco, co se hojně prodává, o co je extrémní zájem?

Wenai Lafayette: Jak je to přesně s utrácením na Příčné ulici, to ještě nevím, přece jenom nejsem v jejím zázemí tak dlouho, ale myslím, že teď ještě všichni dost utrácejí – mají našetřeno z prázdnin. Pak se zase útrata díky bodové horečce zmenší. Mám teď porovnání akorát z podzimní kolekce, kde byl naprostým hitem Podzimní kolejní kabátek. Zbytky ze skladů se teď doprodávají u Madam Malkinové.

Denní věštec: Hm, to se ani nedivím, je to krásný kabátek, a hřejivý k tomu. – zálibně si uhladí záhyby na kabátku – Osobně velmi oceňuji, že se zavedla i podpora fialové barvy. U Chytráka se často objevuje poptávka po různých „vzácnějších“ předmětech, které už nebyly ke koupi léta, například masky, nebo dokonce nikdy, co se týče vánočních dárků, například některých kebuláčků a exotického ptactva, jako byla kupříkladu straka. V minulosti se nárazově některé takové předměty objevovaly na pultech. Máš v úmyslu také někdy vypustit vzácnější kousky do prodeje, nebo se hodláš spíše soustředit na nové věci a staré exotické kousky nenabízet?

Wenai Lafayette: Ono nejde o to, jestli bych chtěla, nebo nechtěla, spíš o to, že ty věci už se třeba vůbec nevyrábějí. Nevyrábějí se látky, které jsou potřeba, některé firmy se na kouzelnickém trhu už třeba vůbec nevyskytují, jejich majitelé odešli do penze nebo firmu zavřeli.

Denní věštec: Tomu bohužel lze porozumět. Žádná látka, výrobek ani společnost nejsou věčné… – pokývá hlavou – Blíží se každoročně s nadšením očekávaný Halloween. Můžeme se těšit na něco nového, novou kolekci či úplně něco nečekaného? Jak se Příčná ulice na tento svátek připravuje? – zkouší vyloudit podpultové informace pro čtenáře Denního věštce –

Wenai Lafayette: O Halloweenu se můžeme těšit jak na známé věci, tak na věci nové, které navrhuje slečna Tenebris. Já jsem se teď pustila do navrhování fandících famfrpálových klobouků, ale do Halloweenu je ještě času dost, tak možná ještě taky něco spíchnu.

Denní věštec: A teď pár otázek na tělo. – zasměje se – O čem sníš, když se procházíš Příčnou ulicí? Co by vedoucí této módní tepny udělalo největší radost?

Wenai Lafayette: No, popravdě by mi udělalo největší radost, kdyby se dnešní mládež vrátila k magické módě, ale iluze si nedělám. – rozesměje se –

Denní věštec: – zasní se – Hm, to by bylo tak krásné, člověk by mohl skutečně do mudlovských ulic vytáhnout skvosty, které si jinak syslí pro pobyt zde na hradě… Co tě naopak v myšlenkách děsí? Je něco takového?

Wenai Lafayette: Co mě děsí? – zarazí se – Mě asi nic neděsí. Tedy nic, co se týká Příčné a hradu.

Denní věštec: – směje se – Nu, jen počkej, až se ti tam někdy začnou prát a trhat si ruce i s nějakým tím cenným kouskem hadříku! To bude hrůzy až až. Říká se, že každé velké „zvíře“, šéf, si časem vypěstuje nějaké zlozvyky. Stihla sis už nějaký za těch pár měsíců vypěstovat, nebo sis dokonce nějaké zlozvyky přinesla z dřívějších časů? – nakloní se k Wenai a špicuje uši –

Wenai Lafayette: No, já nejsem žádné velké zvíře, takže se mě to asi netýká? Nevím, fakt nevím, asi se to teprve ukáže.

Denní věštec: Tak, jsme u konce výslechu, čelila jsi mým všetečným otázkám statečně a já ti za tvůj čas i ochotu velmi děkuji. Je něco, co bys chtěla vzkázat našim čtenářům? Nebo něco, o co by ses s nimi chtěla podělit?

Wenai Lafayette: Rozhodně bych jim chtěla vzkázat, ať nakupují a nakupují hodně! – zazubí se – A kdyby jim na příčné něco scházelo, tak ať mi napíší sovu nebo do kanceláře, nějak to zkusíme vymyslet, to samé platí o různých inovacích. A profesorům to, že u Borgina a Burkese už se zase prodává, takže tam můžou juknout a nemusí se bát, že by je to zboží v obchodě nějak… očernilo. To je asi vše, myslím.

Jak vidíte, milí čtenáři, Příčná ulice je ve správných rukou. Nám nezbývá než popřát madam, aby se jí na pozici vedoucí dařilo a aby nám Příčná ulice vzkvétala!

Pro Denní věštec
Nerys Heliabel Ghostfieldová