To jsem se tak probírala externím sovincem, když tu mi na rameno zaklepala sova od samotného šéfredaktora našeho plátku. Posílal seznam témat, kterých by bylo vhodné se žurnalisticky chopit.
Původně jsem neměla v plánu na tuto sovu vůbec reagovat a hodlala jsem se stát mistryní v dělání mrtvého brouka, když tu jsem si uvědomila, že do kapsy hluboko a že mrzký peníz za článek se hodí…
To víte. Investovala jsem. Nemalou sumu.
V mých letech je již trapné viset na krku rodičům, stejně tak jako přespávat po nocích v kabinetu.
Ano, i já, zapřísáhlý odpůrce bydlení v Godrikově Dolu, jsem na tomto kouzelném místě zakoupila nemovitost. Cenu prozrazovat nehodlám, neboť byste si hravě spočítali, že za ni mohlo být dobrých 25 Forcerů. A to by jistě vyvolalo závist.
Vybrala jsem si domek z kategorie nejluxusnějších. Volba to byla jasná. Domek se mi líbil, byl dostatečně nákladný, abych jeho koupí mohla demonstrovat, že „na to mám“, a není daleko od domku mého bratra, takže ho budu moci chodit pravidelně kontrolovat.
Navíc jsem si vybrala samé slušné sousedy – manžele Reninovi a kolegyni Elle Sutherland. Vycházím s nimi bez problémů, takže jsem se do svého Venkovského sídla č. p. 1 vyloženě těšila.
Rovnou jsem si pořídila dva domácí skřítky na úklid a jiné domácí práce a vyrazila jsem do obchodů obhlédnout, co bych si tak mohla pořídit. Odcházela jsem s jablůňkou na zahradu v ruce. Přeci jen k venkovskému sídlu se hodí nějaký ten sad a toto by mohl být jeho skromný základ. Jinak jsem si ale nekoupila nic, neb můj váček na galeony zel po těchto finančních bombách prázdnotou. A zeje jí dodnes, protože se akutním ukazuje nákup třetího domácího skřítka. Dva tu dřinu očividně nestíhají.
Ale abych jen nepovídala… Zvu vás na exkluzivní prohlídku třípokojového holobytu, který vlastním. Račte vstoupit.
První místnost.
Druhá místnost.
Třetí místnost.
A takhle to tady bude ještě nějaký čas vypadat. První totiž přijde na řadu určitě zahrada. Ale to se budu muset finančně vzpamatovat.
A to chvíli potrvá…