Nejsnaživější studenti Zimy 2020

Mischel Binghum – 12 297 bodů – top 2

Denní věštec: Letošní rok byl rozhodně velkým úspěchem pro kolej, ale měla jste slibně nakročeno i k titulu snaživce. I přes velmi vysoký počet bodů to nevyšlo. Chtěla jste jej letos získat, nebo jste si vzala tolik předmětů především kvůli koleji? Nebo bylo snad v původním plánu předmětů ještě více? A nemrzí vás, že v jiných letech byste na snaživce s takovým bodovým obnosem dosáhla?

Mischel: O Snaživca roku mi tento rok vôbec nešlo. Chcela som pomôcť koleji k výhre pohára, čo sa nakoniec aj podarilo. Priznám sa, že som chcela viac predmetov, lenže nebol to môj prvý rok, čo som mala viac predmetov, tak som si už nemohla viac zapísať.

Denní věštec: Mischel, na hradě jste už nějaký pátek a každý rok oplýváte neskutečnou energií, podporujete své okolí, a hlavně jste velká bodová stálice. Nemáte pro naše čtenáře nějaký tip, jak to všechno zvládat s optimismem, klidem a úsměvem? Není toho na vás někdy až příliš?

Mischel: Mne dávala vždy silu kolej. Kolej je tá, ktorá vás podporuje, ktorá vám dáva silu, niekto ako vy, slečno Mandy, vy tiež podporujete a vždy svojimi slovami dokážete čarodejníka nakopnúť. Ale hlavné je, aby ste si našli parťáka, s ktorým sa podporíte. To vám potom vždy zostane úsmev na tvári. – usmieva sa ako slniečko na hnojisku –

Denní věštec: Nedávno jste oblékla fialový hábit. Moc za celou redakci gratuluji! Co vás k tomu vedlo? A co od postu profesorky čekáte? Nejste přece jen trochu nervózní, co všechno vás čeká a zda tolik nezbedných kouzelníků a čarodějek zvládnete?

Mischel: Mojim snom bolo vyštudovať a obliecť fialový habit. Len som sa mnohokrát nechala presvedčiť, aby som ešte ostala. Ale teraz som si splnila sen a dúfam, že to nepokašlem na celej čiare. Držte palce. Zatiaľ sa snažím len zorientovať v tom, čo sa deje, a dúfam, že sa rozhýbem čo najskôr a nesklamem svoje okolie.

---

Helen Miltonová – 11 953 bodů – top 3

Denní věštec: Helen, zajímalo by mě, jak jsi tenhle rok zvládala. Měla jsi hodně povinností u mudlů i na hradě, kde se věnuješ koleji a jsi úspěšná redaktorka. Měla jsi nějaké plány? Třeba kolik úkolů musíš stihnout napsat za den, abys všechno stihla, nebo jsi psala zrovna to, na co byla chuť? A jak vypadá takový klasický den u Helen Miltonové?

Helen: Ten rok byl naprosto šílený, to říkám rovnou. – usměje se – První asi dva termíny jsem prostě jela stylem co nejvíc, co nejdřív. Držela jsem se toho, abych měla vše rychle splněné. Což šlo, ale pak jsem si dávala za vinu, když jsem některý večer tak nějak neměla mozek na úkoly a moc toho neudělala. Pak jsme si s Mischel Binghum nechaly udělat od mé patronky Eivli tabulku, kde jsme si stanovily 7 úkolů denně a mít v daný den hotové soutěže. To mi hodně pomohlo. Některé dny mi šlo úkolů víc, a tak jsem pak mohla sledovat, že jiný den nemusím tak makat, když to zrovna nejde přes prsty/ústa. – kření se –
Den u Helen, čerstvé prefektky, vypadal asi tak, že jsem ráno vstala, zaběhla do zasedačky, vyřídila povinnosti a odběhla k mudlům. Po obědě jsem dělala vždy co nejvíce psacích úkolů a soutěží. Opět následoval čas u mudlů a večer jsem zasedla k tvořivým dílkům. Ale pořád jsem se držela toho, že jsem si asi tisíckrát přečetla zadání, a když mě opravdu nic nenapadalo, prostě jsem ten úkol odsunula. Do toho jsem tedy ještě lítala trénovat famfr, což zpětně absolutně nechápu, jak jsem dokázala. – diví se sama nad sebou – Asi adrenalin. – pousměje se –

Denní věštec: Na hradě nejsi dlouho, a tak mě zajímá, zda máš nějaké cíle a přání, čeho všeho bys tu chtěla dosáhnout. A je tu ještě nějaká aktivita, kterou jsi nezkusila a chtěla bys?

Helen: Určitě mám, ale nechtěla bych to říkat veřejně, ač je tu mnoho osob, které to ví. Chci se držet hlavně svého brku a jednou samozřejmě uvažuji o fialové, ale to je ještě ve hvězdách, že. Než však ta fialová nastane, ráda bych se věnovala návštěvám Zakázaného lesa. Zda budu mít možnost se někdy jako průvodce ukázat, se uvidí.

Denní věštec: Poslední otázka se bude týkat koleje. Jako prefektka to máš z první ruky. Jak jsi spokojená s tím, jak kolej a lidé v ní fungují? A jak náročné je nad Mrzimorem jako péčko bdít?

Helen: Z první ruky to sice mám, ale tajemství vyzrazovat nechci. Máme v koleji naprosto úžasné jedince, kteří se ukázali jako neuvěřitelní tahači a makači, za což jim nedokáži svůj vděk ani slovy vyjádřit. Byly tam neuvěřitelné osůbky, které dokázaly den co den každého podporovat. Věřím, že jsme pohár vyhráli i díky tomu. Teď už mám pocit, že je to jednoduché, ale během toho bodohrotičství bylo strašně těžké makat jako P. Možná teď zpětně vidím, že jsem si toho asi nabrala zbytečně moc, možná jsem se spíš měla angažovat více v koleji. Což jsou alespoň dobré zkušenosti pro léta příští, kdyby zase nastala stejná situace a já byla stále P.

---

Bibi Anne – 8 111 bodů – top 4

Denní věštec: Bibi, s body jsi letos mezi zelenými vyčnívala opravdu výrazně, myslela sis, že letos na ten pohár opravdu dosáhnete? Překvapili tě žlutí? Vypadalo, že do boje jdete jako kolej všichni s nasazením a bojovali jste až do samotného konce.

Bibi: Letošní rok byl naprosto suprový, co se boje o školní pohár týká. Není nad to, když je v tom napětí a „zdravé“ soutěžení.
Já jsem si zpočátku dala lehce „flákací“ rok, ale tempo Mrzimoru se nedalo přehlédnout. Bylo to jako škrtnutí sirkou… zejména ve třetím termínu, kdy jsem si, tuším, zapsala většinu svých předmětů.
A ano – do poslední chvíle jsem věřila, že to ještě můžeme dát, zejména když spousta úkolů byla nevyhodnocená… Zelená kolej se skutečně snažila, za to všem velký a ještě větší dík. –pousměje se – A i když jsme nevyhráli, v našich očích jsme jasní vítězové – jak jinak, skromnost nám nikdy nechyběla. – zazelení se –
Nakonec ale Mrzimor zabral neskutečným způsobem, mají můj obdiv. – smekne pomyslný klobouček –

Denní věštec: Byla jsi po dlouhých letech v koleji oceněna řádem Salazara Zmijozela. Zkusíš vlastními slovy říct, za co sis ho asi zasloužila? Vynikáš v koleji už dlouho, a to ve všech různých odvětvích, třeba na famfrpálovém hřišti jsi vidět skoro pořád. Tak proč zrovna letošek? Byl něčím výjimečný? Nebo to je spíš za tu dlouhodobou vytrvalost a aktivitu?

Bibi: No, to je otázka spíše na ty, kteří mi ho udělili.
Za sebe musím říci, že mi udělal neskutečnou radost. Nikdy jsem aktivně nebyla ve vedení koleje a v podstatě se moje aktivita omezuje spíše na studium a famfrpál. A možná i podporu druhých, protože vím, že někdy stačí málo a člověk dostane úžasnou chuť něco udělat, tvořit či zase dál podat pomocnou ruku někomu jinému. A o tom by měl hrad být především.

Denní věštec: Máš za sebou už mnohé, ale nás zajímá, co Bibi Anne čeká v budoucnu. Máš nějaké plány, nebo to necháváš na osudu a náhodě, možná příležitosti?

Bibi: Bibi Anne a budoucnost? Letos neplánuji žádné velké změny. O zfialovění zatím neuvažuji, protože už bych nemohla vystudovat spoustu zajímavých předmětů, které budou mít pokračování až později. Ale za pár let, kdo ví?
Ale člověk by měl mít nějaký cíl, že? No, snaživcem jsem byla, řád po letošním roce mám, což takhle zkusit zaútočit na první příčky v mamonářích? – lehce se pousměje a pádí zjistit, kolik galeonů jí ještě zbývá, než dá „babu“ Zpýťovi –

---

Klotylda Malíková – 8 005 bodů – top 5

Denní věštec: Kloty, je úžasné, čeho všeho student prvního ročníku může na hradě dosáhnout. Co tě nakoplo ke sběru bodů a k aktivitě? Často se prvákům doporučuje raději méně předmětů, aby se pořádně rozkoukali a výuka se jim nezprotivila. Neodrazovaly tě takové řeči? A myslíš si, že je výhoda být z letní registrace a mít před zahájením školního roku dva měsíce prázdnin na hradě s možností pořádně si na všechno vydělat a seznámit se s okolím?

Klotylda: Vezmu to od konce. První vlna letní registrace mi skutečně přijde skvělá v tom čase a možnosti se rozkoukat, není pak žádný problém mít spoustu peněz na výuku. Prázdninové možnosti zvlášť pro předškoláky jsou ale trochu omezené, takže si umím představit i to, že někoho hrad právě kvůli létu nevtáhne.
Já byla navíc trochu zvláštní prvák tím, že jsem už v září a říjnu 2006 párkrát nakoukla za zdi a nový pokus o hradní existenci zvažovala několik registrací, než jsem došla k tomu, že mám chuť a čas. Za ty dva nebo tři poslední roky jsem občas četla Věštce a kolejní noviny a sledovala novinky na bráně. Nešla jsem úplně do neznáma.

Doporučení méně předmětů pro prváky jsem brala na lehkou váhu a mám-li být trochu sebekritická, zpětně viděno až příliš.
Mým hnacím motorem byla z části nepříliš mrzimorská ctižádost, líbilo se mi být tím, kdo viditelně pomáhá, z části pak o kus mrzimorštější snaha podpořit tým, tedy kolej. Navíc jsem při registraci doufala, že mě hrad nakopne v kreslení a celkové tvorbě, což se skutečně stalo a samo o sobě to fungovalo jako motivace.

Denní věštec: Kam svou energií přispěješ letos? Máme od tebe čekat zase velký bodový zisk, nebo si dáš, co se výuky týče, odpočinkový rok?

Klotylda: Kus energie rozhodně plánuji směřovat do motivování koleje a celkově prefektování, také bych ráda konečně pořádně psala pro Trimela a Věštce.
Nečekám, že bych letos byla na první stránce bodování, ale studovat jen jeden dva předměty je něco, čeho asi nejsem schopná. Ráda bych ovšem letos ve výuce nebyla černou dírou, chci víc reagovat na komentáře profesorů v hodnoceních.

Denní věštec: Ještě jsem se chtěla zeptat, jak jsi obecně to hrocení zvládala. Přibírala nebo sis odhlašovala nějaké předměty? Byla jsi pořád optimistka, nebo byly i dny, kdy jsi to chtěla vzdát? A prozraď nám, stíhala jsi vždycky všechno, nebo jsi byla spíš typ člověka, co dělal všechno za pět dvanáct?

Klotylda: Většinu práce jsem dělala za pět dvanáct a na celkové zvládání to samozřejmě mělo negativní vliv. Přijde mi, že jsem se v průběhu roku trochu vypracovala, ale rozhodně nejsem ten, od koho by se měli jiní učit.
Vzdávat jsem to nechtěla, ale byly chvíle, kdy mi to lezlo krkem a celkově jsem se nechala výukou vystresovat víc, než by se slušelo. To, že jsem si ve třetím termínu víc než zdvojnásobila počet zapsaných předmětů, jistě nepomohlo.
Optimistka ale jsem, co se týče nového roku. Věřím, že ten zvládnu líp, minimálně co se týče právě stresu a užívání si výuky.

---

Kim Sarah Reevesová – 6 716 bodů – top 6

Denní věštec: Kim, tvé postavě je již 34 let a prožila mnohé. Jak je možné, že se tě i po těch letech stále drží nadšení nejen pro výuku? Nemáš nějakou radu pro mladší, jak zůstat pořád tak aktivní? A nestalo se někdy, že jsi měla krizi a chtěla z hradu nadobro odejít?

Kim: – omdlí při zmínce o věku… když se dá trochu do kupy, polkne a odpoví – Nadšení se mě drží jen díky lidem v koleji. Letos to byl konkrétně Freddy, který mi dodal sílu bojovat! Vždy se najde někdo, kdo chce vidět pohár v našich rukou, a já se mu to snažím vždy splnit. Jedu na 100 % kvůli lidem. Radu? Inu, asi udržujte přátelské vztahy, bojujte za svou kolej a nikdy neříkejte nikdy. – usměje se –
Krizi jsem měla několikrát, taky jsem za své působení navštívila dvakrát mrazák… ale tak nějak mě z toho vždy dostaly reálné srazy. Mám lidi na hradě i v koleji jako svou druhou rodinu. Je mi s nimi moc hezky.

Denní věštec: Letos jsi úspěšně složila i zkoušku KOZA. Rozhodla ses k tomu až v průběhu roku, nebo jsi to snad plánovala dopředu? A nebylo náročné k tomu mít, a hlavně i úžasně zvládat, tolik předmětů?

Kim: KOZA byla vysněná zkouška. Letos jsem si řekla, že se zkrátka hecnu a jdu do ní! Chtěla jsem ji původně skládat z Péče o kouzelné tvory, jen jsem z nich neměla CKÚ (to jsem skládala letos), a tak jsem si řekla, že půjdu zkusit štěstí z Nauky o tvorech nejnebezpečnějších.
Náročné to bylo, nezvládla jsem všechny úkoly (omluvy, mimořádné), jak jsem původně chtěla, ale nakonec jsem ráda, že jsem všechny zapsané předměty dokončila. Jsem ráda, že jsem mohla ještě pořádně zabojovat. – usměje se –

Denní věštec: Myslíš si, že bodohrotičem může být opravdu každý, nebo musí mít alespoň nějaké speciální vlastnosti, aby obstál? Navíc nejde při hrocení jen o výuku, a tak by mě zajímalo, co se ti z tria „soutěže, semináře, úkoly“ vypracovává nejlépe a k čemu se dokopáváš nejobtížněji?

Kim: Jednou velkou speciální a důležitou věcí pro bodohrotiče je čas! A to nejen na běžné úkoly či mimořádné… ale i na soutěže a semináře! A hlavně mít chuť si sám dokázat, že na to má. Jít si za svým a pomoct tak koleji. Každý, kdo tak bude smýšlet, se může pokusit stát se bodohrotičem.
Nejraději vypracovávám semináře, protože ty si vybírám dopředu a vím, jaký úkol mě čeká! Na druhém místě jsou úkoly. A pak tu jsou soutěže… ne snad, že by byly nejhorší, jen jsou rozmanité, a když si člověk řekne, že chce splnit všechny soutěže za celý školní rok, tak je někdy hodně obtížné se k nim dokopat. Hlavně k těm, kde se píše nějaká povídka! Miluji logické, kreslící, drabblovací soutěže… ale povídkové mi moc nejdou.

---

Všem slečnám ještě jednou moc děkuji za zodpovězení všech otázek a ráda bych vám za celou redakci popřála spoustu dalších aktivních dní, užívejte si výuky i odpočinku. Jak to tak vypadá, hnacím pohonem a alfou a omegou většiny bodohrotičů je zkrátka kolej a lidé v ní. To je rozhodně hezké zjištění, protože je to právě to, co by měl hrad dělat: stmelovat. A koho na vrcholu bodovacího žebříčku nalezneme letos? Nechme se překvapit.

Pro Denní věštec
Amanda Wright